Když v sobotu 6. září odpoledne pan starosta Štefan stárkům na Městečku slavnostně udělil povolení ke konání hodů, držel se přitom tradičního textu. Ten mj. říká, že „dnes je Líšeň jako malovaná“. A vskutku, Líšeň toho dne byla krásnější než kdy předtím: barevný průvod krojovaných dětí a dospělých, kteří se dostavili v hojném počtu. Všude, kam průvod přišel či přitančil, panovala dobrá nálada a veselí. Vínem se nešetřilo, svatební koláčky byly napečeny a chutnaly všechny, i ty, které neměly „bódičko“. Pestré fáborky na máji a břízkách nevisely nasáklé vodou, jak jsme se obávali po upršeném začátku týdne, ale naopak, barevné zdoby v lehkém větříku zdravily a mávaly všem zúčastněným.
Řada účastníků průvodu začala slavit už předchozího večera, kdy na prostranství vedle radnice shlédla úžasné představení pouličního divadla V.O.S.A. následované koncerty Poletíme a Stan the Man. Na nikom však nebyla znát únava, vždyť hody máme jen jednou za rok, a proto je třeba si jejich oslavu užít co nejvíce. Velkou vytrvalost projevily i děti, při pojídání zmrzliny a následném skákání na atrakcích umístěných u líšeňského zámku. Ty nejzdatnější vydržely hopsat bez přestávek i několik hodin. Průvod stárek, stárků a krojované chasy zatím po tradiční trase z ulice Kubelíkovy, přes Šimáčkovu ulici došel na náměstí a potom do kostela sv. Jiljí, patrona našich hodů. Po slavnostním požehnání hodů a již zmíněném předání hodového práva, se všichni odebrali k zámku, kde na velikém a vylepšeném parketu krojovaní zatančili Moravskou besedu, aby tak otevřeli odpolední zábavu. Pozorný návštěvník si mohl všimnout, že letos nejsou stárci a stárky zrovna náctiletí. Po dlouhé době totiž stárkovali ženáči. A ti se k oslavě hodů postavili zodpovědně, s radostí a s vědomím jejich smyslu.
Večerní zábavu si hodovníci mohli užít hned na několika místech: před zámkem na pódiu vyhrávali Blučiňáci, na ulici Pohankova a na farním dvoře pak zněly cimbály Líšňáků, Vergariovců z Břeclavi a Cimbálové muziky Milana Horvátha. U stánku provoněného vínem zněly housle, klavír a akordeon. Teplá noc, letos možná poslední, přímo vybízela k ponocování a zábavě pod širým nebem. Hody tak byly radostně a důstojně oslaveny. Znovu se ukázalo, jaké bohatství má Líšeň v podobě živé lidové kultury, jež není pouhou přehlídkou zdobných líšeňských krojů. Živou lidovou kulturu tvoří společenství lidí navzájem propojených zájmem a úctou k odkazu našich předchůdců. Díky několika výjimečným líšeňským osobnostem máme možnost zažívat tyto mimořádné okamžiky spojení s tradicí, jež může být posilou a ukazatelem smyslu v dnešní uspěchané době. V řadě osobností, bez kterých by Líšeňské hody neměly dnešní podobu, stojí na vážených místech František Svoboda, Marie Gardavská a Josef Trávníček. Velké díky patří také všem, kdo se na přípravě letošních hodů podíleli. Pořadateli hodů byli Národopisný soubor Líšňáci, MČ Brno-Líšeň, Římskokatolický farní úřad sv. Jiljí v Líšni, Rodinné centrum Pastelka, Divadlo Líšeň a Kulturní centrum Líšeň. Děkujeme také rodině Belcredi a obyvatelům staré Líšně, zejména z ulice Pohankova za toleranci.
Na množství zúčastněných organizací a jednotlivců je znát, jak důležité a sjednocující hody jsou. A za sebe můžu říct, že už teď se těším na příští hody a pevně věřím, že nejsem sám.
Petr Jelínek
Další fotografie : Líšeňské hody 2014 ve fotogalerii