V prvním prosincovém týdnu roku 2020 zavlála nad líšeňskou sokolovnou, stánkem snad nejstarší veřejné organizace v Líšni, černá vlajka. Sokolové a s nimi i veřejnost se loučila s Karlem Kašparem, osobností líšeňského sportovního i společenského života, který nás opustil ve věku 72 let.
Karel Kašpar přišel na sokolovnu v jinošském věku. Učaroval mu nejmenší míček s korkovou pálkou, zelené stoly se síťkou, malý sál sokolovny i vzory starších již tehdy ligových hráčů. V tomto prostředí prožil mnoho radostných chvil spojených s vítězstvími, naučil se však uznávat i výkon lepšího soupeře. Houževnatostí a nasazením v tréninku se vypracoval ve výborného stolního tenistu a byl dlouholetou oporou celé řady oddílových družstev v městských, krajských i vyšších soutěžích.
Věděl však, že sokolská jednota není jen sport sám o sobě, že potřebuje i péči o věci společné směřující do veřejného života. Byl výborným trenérem mládeže a jeho svěřenci přesáhli jednotu do úrovně brněnské i republikové. Stal se vedoucím oddílu stolního tenisu, který se výkonností i péčí o mládež zařadil k nejlepším v Líšni i v Brně a získal i postavení a respekt v úrovní celostátní. Karel se stal členem výboru jednoty a po společenských turbulencích počátkem devadesátých let převzal v r. 1997 vedení líšeňského Sokola a vedl ho po 23 let. Vedle významných jmen historických činovníků Holze, Vaněčka, Juránka, Papeže, Širokého a dalších se zapsal nejen největší délkou svého starostenského mandátu, ale i dobrou a neokázalou prací pro společnou věc, do historie jednoty a celé líšeňské obce. Prací, kterou podržel i v dobách, které tragickými ztrátami v rodině, ztrátami jeho nejbližších, byly jistě nesmírně náročné.
Během jeho vedení se sokolovna stala moderním tělovýchovným stánkem nejen rozsahem a vybavením sálů, ale rekonstrukcí a vybavením venkovního hřiště, které dnes představuje líšeňskou chloubu. I při zdravotních potížích v posledních několika letech přicházel na sokolovnu a svou přítomností, zkušenou radou nebo jen pouhou glosou pomáhal výboru jednoty v práci.
Všechno to, co Karel Kašpar pomáhal se skromností sobě vlastní budovat, zůstává ve své věcné podobě na sokolovně pro generace následující. To je odkaz, který vědomě či nevědomě mladší sokolové ponesou a budou předávat všem příštím.
Rostislav Brzobohatý