SILVESTROVSKÉ REMINISCENCE - pochod 2018

Každý konec roku je pro pořadatele Silvestrovského pochodu pevně spjat s nutností zajistit vše potřebné pro jeho bezproblémový průběh. Avšak jen jednou za čtyři roky do organizace pochodu vstupuje termín říjnových komunálních voleb a s ním spojené ukončení činnosti stávající sportovní komise. 

Zatímco termín Silvestrovského pochodu zůstává po celá léta stejný a pořadatelé se touto akcí začínají zabývat v listopadu, v případě právě skončeného již 37. putování líšeňským okolím bylo pořadatelské zajišťování zahájeno již v polovině září. Během svého posledního jednání se dohodli členové sportovní komise na tom, že tuto tradiční akci zorganizují, i když jejich mandát bude v tu dobu již u konce. Na tomto místě každoročně od roku 2006 popisuji průběh této oblíbené akce, učiním tak, zřejmě již naposledy, také letos.

Pro nezúčastněné jen uvádím, že na svátek sv. Silvestra projdou účastníci trasu se startem v Mariánském údolí a postupně putují přes tři stanoviště: u Muchovy boudy, v lese u silnice nad líšeňským hřbitovem a v lesním lomu u tenisových kurtů. Po výstupu z lesa v oblasti nad poliklinikou Horníkova pokračují sídlištěm do cíle na líšeňské radnici. Zde mohou pochod důstojně zakončit v restauraci Potrefená husa, jejíž personál poskytne vždy všem dostatečně velké občerstvení.

Od roku 2015 zajišťuje vedení radnice posílení autobusové linky č. 55 v čase mezi 9.– 10. hodinou, což výrazně pomáhá účastníkům k včasnému příchodu na start. Tento nezanedbatelný fakt, věhlas akce a panující slunečné počasí způsobily, že v poslední den roku 2018 Marek  Nosek a Jindřiška Baláková dokázali vybavit 838 příchozích účastnickými kartičkami. Jako vždy se potom rychle přesunuli na radnici, aby mohli udělovat všem, kteří dorazili do cíle diplomy a poskytnout jim drobné dárky, sladkosti a občerstvení. První kontrolní stanoviště u Muchové boudy má dlouhá léta stabilní obsazení. Kartičky zde razítkují a občerstvení poskytují manžele Šabatovi. Kdo doputoval na druhé stanoviště nad hřbitovem, mohl dostat razítko a přijmout občerstvení od zástupců líšeňské radnice Břetislava Štefana, Josefa Šišky a dodavatele kartiček a diplomů Michala Hrazdíry.

Na třetím stanovišti u tenisových kurtů v lesním lomu představil v pořadí svůj čtrnáctý doprovodný program jejich stabilní autor František Kalandra. Inspiraci našel v názvu cílové stanice Silvestrovského pochodu v restauraci Potrefená husa, proto ji nazval ,,Potrefený bažant 2018“. Stanoviště přejmenoval na ,,Školící centrum veřejného vyměšování tekutin“ a stanovil pro soutěžící jako vždy jednoduchý úkol: do jedné ze tří připravených nádob zasunout malý zvoneček, který byl provázkem spojený s kolíčkem na prádlo. Kolíček se zvonečkem připnul na oděv soutěžícího, který si mohl podle svých schopností nádobu vybrat.

Nejčastěji vybranou nádobou byl ,,nemocniční bažant“, zvoneček nesměl při zasunování zazvonit a úspěšný soutěžící byl odměněn ,,kouzelným“ bažantím perem. Velkému zájmu účastníků zasouvání komplikoval boční vítr, o to však bylo větší všeobecné veselí. Občerstvení rozjařeným soutěžícím jako vždy na stanovišti zajišťoval autor tohoto článku. Pozdravil se také s mnoha stálými aktéry tradiční akce, kteří mu pomohli postupně zmapovat dlouhou historii Silvestrovského putování. Ti, kteří včas dorazili do cíle na líšeňské radnici, byli odměněni keramickými předměty, diplomy a občerstvením. Poté se mohli v přilehlé restauraci navzájem podělit o čerstvé dojmy z uplynulého pochodu, ale také zavzpomínat na uplynulé ročníky.     

Při mém pátrání po historii tohoto výšlapu líšeňským okolím jsem zjistil díky manželům Cepkovým, kteří mně zapůjčili kroniku, že 1. ročník se uskutečnil v roce 1982. Pořadatelé vytyčili trasu od konečné autobusu č. 58 u hřbitova, putovalo se naučnou stezkou údolím Říčky přes Staré zámky a Hornek k Muchové boudě. Dále podél vodních nádrží okolo Kadlcova mlýna do cíle na konečné autobusu č. 55 v Mariánském údolí. Touto trasou chodili účastníci až do začátku devadesátých let minulého století. Od dalšího z pořadatelů Jana Svobody jsem se dověděl, že v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí trasu otočili, vycházeli z Mariánského údolí a cíl protáhli od hřbitova až do nové restaurace na radnici. Podobnou cestou chodí turisté dodnes, přibylo kontrolní stanoviště u lesního lomu doplněné každoročním doprovodným programem. 

Stálí účastníci pochodu si jistě vzpomenou, jak v roce 2005 v první soutěži stavěli šišku na špičku, o rok později trefovali plyšovou opici tenisákem a mohli v roce následujícím provést výlov zlaté rybky z moře tenisáků. Koncem roku 2008 ačkoli nebyla po sněhu ani památka stavěli sněhuláka z tenisových míčů, příští rok pro změnu plivali buráky na cíl (lavór, kakáč), aby napřesrok úspěšně absolvovali test z povinné výbavy lékárničky. Rok 2011 končili účastníci hledáním různých lidských odpadků v hromadě listí, tématiku třídění odpadu pak prohloubili rok poté vylovením vratné lahve z bedny na odpadky vedeni pouze vlastním hmatem. Další z lidských smyslů byl využit v roce 2013 v soutěži nazvané ,,Čuchni si“, kde pomocí čichu bylo nutné určit druh tekutiny v lahvičce. Při jubilejním desátém doprovodném programu z autorské dílny F. Kalandry s názvem ,,Silvestrovská reinkarnace“ soutěžící předváděli ,,jak dělá“ domácí zvíře, do něhož se při Silvestrovské noci pod vlivem alkoholu ,,převtělili“. V roce 2015 přímo ze svého ,,Divotvorného hrnce“ plného pohádkových bytostí a hladké mouky servíroval ,,Šéfkuchař Mr.Bean“ v soutěži nazvané ,,Pohádkový Silvestr“  jednu pohádkovou bytost za druhou a soutěžící měli určit název pohádky, ke které se váže.

,,Audiostop Silvestr 2016“ - takový název dal F. Kalandra v pořadí již dvanácté soutěži v doprovodném programu. Úkolem bylo přiřadit filmovou hlášku, kterých měl ve svém notebooku 50, ke správnému názvu českého filmu. Předloňský program nazval jeho autor  ,,Silvestrovská polepšovna“ a pro četné zájemce připravil ,,lože vyvrhelovo“, které představovala posilovací lavice. Úkol byl jako vždy jednoduchý: hodit hrací kostkou a podle čísla, které padlo provést na lavici příslušný počet sedů-lehů. Za všeobecného veselí a případné pomoci Františka se to všem povedlo, cítili se polepšeni a byli odměněni.     

Těchto čtrnáct ročníků mám dobře zmapovaných a jistě i náš stálý fotograf Petr Dostál má ve svém archívu bohatou fotodokumentaci, která ukazuje, že na startu v Mariánském údolí a v cíli převážně na líšeňské radnici, byla nejčastěji Jindřiška Baláková, v minulosti společně se Zdeňkou Nakládalovou a Janem Ventrubou později s Markem Noskem a Gabrielou Kosovou. Stanoviště u Muchové boudy má po celou dobu stejné obsazení – manželé Šabatovi. Proměnlivé obsazování stanoviště nad hřbitovem (v minulosti to býval Petr Kolečkář) již skončilo, pevné místo zde nyní mají představitelé líšeňské radnice: nejčastěji Břetislav Štefan,  Jozef Sedláček, Miloš Freiberg a Michal Hrazdíra. Na stanovišti v lesním lomu, jak jsem již zmínil, dominuje čtrnáct roků František Kalandra a jemu sekunduje autor tohoto článku. Zvládat nápor soutěžících nám v posledních letech pomáhají naše manželky.

Nelze opomenout zásluhu Michala Hrazdíry v zajištění účastnických kartiček a diplomů se Silvestrovskou tématikou, ani vstřícná jednání s vedením kuchyní Gymnázia Integra a ZŠ Novolíšeňská v zapůjčení nádob na občerstvení.

Tito všichni se podíleli po celých čtrnáct roků na tom, že se tradiční akci podařilo nejen udržet v popředí zájmu veřejnosti z hlediska účasti, ale také ji svým obsahem vtisknout punc jedinečnosti. A na tom mají výše jmenovaní nemalý podíl, za což jim patří můj dík.

Tímto jsem ukončil bilancování činnosti členů sportovní komise i dalších dobrovolných jmenovaných i nejmenovaných pořadatelů, kteří jsou spojeni se Silvestrovským pochodem.

Děkuji všem stálým i jednorázovým účastníkům putování líšeňským okolím a přeji vše nejlepší, pevné zdraví a kopec štěstí v nastávajícím roce 2019.

Fotografické záběry pořízené účastníky loňského pochodu můžete zhlédnout jako vždy na stránkách www.brno-lisen.cz. Partnerem akce byla městská část Brno - Líšeň. 

Ladislav Breicetl