Každoročně ve výroční den osvobození Líšně od fašistické poroby vzpomínáme líšeňských občanů, kteří jako příslušníci naší zahraniční armády padli v boji nebo byli popraveni v Kounicových kolejích či umučeni v německých koncentračních táborech. Jejich jména, jak známo, i do budoucna připomínají názvy našich ulic a také pamětní deska na líšeňském Památníku obětem 2. sv. války, stojícím u prvního vchodu líšeňského hřitova.
To, že jejich nejvyšší oběť - oběť života, nebyla marná, je zásluhou především našich osvoboditelů z konce 2. světové války. Všichni, od nejstarší po nejmladší generaci Líšňáků, bychom proto měli vědět, že Plzeň osvobodila americká armáda, zatímco Líšeň, Brno a převážnou část Československa Rudá armáda. A to také za cenu lidských obětí v podobě šesti rudoarmějců padlých při samotném osvobození Líšně dne 25. dubna 1945, deseti vojáků RA následující den při dobývání nejbližších výškových kót k osvobození Židenic a Maloměřic a jedenácti při vyčišťovacích bojích v rámci líšeňského katastru (v tomto počtu chybí piloti RA, zahynuvší v leteckých soubojích na líšeňském nebi). Z oficielního seznamu vojáků pohřbených v Líšni se dozvídáme, že mezi nimi byli i občané Kazachstánu, Uzbekistánu a Gruzie a 3 jen dvacetiletí. Jejich těla byla nejprve pohřbena v Líšni na náměstí nebo na místě zabití), posléze převezena na společné pohřebiště do Brna.
Jak to všechno podle očitých svědků v Líšni proběhlo lze kupříkladu nalézt v článku Líšeň 1945, uveřejněném v Líšeňských novinách v dubnu 2017, v němž je zaznamenána vzpomínka nedávno zesnulého Vincence Sobola, tehdy 16-ti letého kluka. Připomeňme si jeho slova:
„Již po několik dní jsme slyšeli vzdálenou střelbu. Na příchod osvobozenecké armády jsme proto čekali s netrpělivostí, ale i obavami, jaký bude průběh bojových akcí při osvobozování. I v Líšni měla totiž stahující se okupační vojska připravena svá opevněná stanoviště. Tak na Dlouhém lánu u nového hřbitova (v prostoru starého slovanského hradiště) se zakopali Rakušáci, kteří zde vybudovali velký zákop. Na polích u ulice Střelnice pak byli s kanónem Maďaři. Co všechno ještě prožijeme, zda-li zůstaneme naživu, co vše bude rozbito a jak to dopadne?
Rakušáky během 24. dubna bombardovala ruská letadla. Ti si museli dojít do Líšně pro „felčara“, což u některých Líšňáků vyvolalo dojem návratu okupantů. V noci z 24. na 25. dubna jsme moc nespali, stále jsme my a hlavně ti starší probírali, jak a kdy budeme osvobozeni. Brzy ráno jsme slyšeli častější střelbu ze směru od Podolí. Z kopce nad úkrytem jsme pak viděli ustupující německou armádu, vojáci šli velmi rychle, občas se však otočili a ze svých pušek vystřelili na sovětské vojáky, kteří postupovali od Podolí po silnici a stráních na Perku. Na Perku jsem také já osobně viděl postupující sovětské vojáky, odtud slyšel častou střelbu a taktéž uviděl, jak jeden sovětský voják upadl. Zda byl zraněn nebo zabit, to nevím.
A jak přešla fronta přes Líšeň? Napřed postupovali jednotliví rudoarmějci, pak koňské trény a nakonec přijely sovětské tanky. Po celonočním rachotu ráno 25. dubna přijelo do Líšně na Šimáčkovu ulici několik sovětských tanků. Po upozornění, že svrchu k městečku jede kanón, jeden z nich popojel dopředu a bouchl jednu střelu. A to stačilo, aby bylo po boji. Prakticky během dopoledne 25. dubna tak fronta přešla a my zůstali zdraví a naživu.
Ten den se ještě uskutečnil letecký souboj mezi stíhačkami - dvěma sovětskými a jednou německou - a to nad zahradami mezi ulicí Dlouhou (dnes Ondráčkovou) a Podhorní, kde německé letadlo bombardovalo a střílelo z kulometů na sovětskou armádu postupující po Dlouhé ulici. Souboj se neobešel bez obětí – jedno sovětské letadlo bylo zasaženo a pilot vyskočil z letadla padákem. Zda se v pořádku dostal na zem, to nevím. Další dny pro nás byly již jen radostné.“
Zásluhou nadšenců z brněnských klubů vojenské historie můžeme tuto vzpomínku konfrontovat s oficielními zápisky z deníků 109. gardové střelecké divize a 2. gardového mechanizovaného sboru, bojových útvarů 2. ukrajinského frontu RA.
„V bojovém hlášení č. 0110 ze dne 25. 4. 1945 v 16:30 hod. štábu 109. gardové střelecké divize se píše: ...ve 10:00 hod divize ovládla Bedřichovice, kótu 287 (dnes kóta 292 Zlámaniny SZ od Šlapanic), Podolí, Kandie a v 11:00 hod plně ovládla Líšeň. Ve 14:00 hod se útvary divize setkaly se silným palebným odporem nepřítele a zahájila boje na linii: 309. gardový střelecký pluk silnice 500 metrů severně od Líšně až samota 800 metrů severozápadně od Líšně (pravděpodobně Klajdovka). 306. gardový střelecký pluk 700 metrů severozápadně až západně od Líšně. 312. gardový střelecký pluk „kruh“ jižně od Líšně (dnes prostor asi v místech depozitáře tech. muzea) až prostor nádraží Maloměřice.
Bojové hlášení 2. gardového mechanizovaného sboru č. 0128 ze dne 25. 4. 1945 tak podrobné není. Nicméně se v něm píše: Útvary sboru pokračovaly v ničení odporu nepřítele, ovládly Líšeň a ve 14:00 hod zaujaly pozice: 4. gardová mechanizovaná brigáda na linii silnice v prostoru „kruh“ 2 km severně od Líšně (dnes přibližně kóta 406 Vymítalka) kde zaznamenaly palbu z pravého křídla, ale pokračovaly v postupu na Bílovice. 6. gardová mechanizovaná brigáda se nacházela 1,5 km severozápadně od Líšně a bojem pokračovala vpřed.“
Co se týká vzpomínaného vzdušného boje, tak tam budou nějaké nepřesnosti, protože útvary 5. letecké armády dne 25. 4. 1945 vykazují ztrátu 7 letadel. V úvahu však přichází pouze jediný případ a to pád stíhacího letounu v prostoru Bílovice Lavočkin La-7 od 177. gardového stíhacího leteckého pluku. Letoun však byl sestřelen protivzdušnou obranou z prostoru Ochoz ve výši 2300 metrů. Pilot Alexej Ivanovič Menšikov však z letounu nevyskočil, ale jeho ostatky byly nalezeny v roce 1978 v zemi v troskách letadla.
Další možný případ který by se mohl týkat této vzpomínky na havárii letadla je až z 28. 4. 1945. Ten den byla bitevní skupina letounů Iljušin Il-2m3 od 451. bitevního leteckého pluku napadena nad Šlapanicemi skupinou dvanácti letounů Focke Wulf Fw 190. V nastalém vzdušném boji byl sestřelen letoun s osádkou Dmitrij Michajlovič Volosjankin a Anatolij Dmitrijevič Simonov. Ani tato osádka však z letounu nevyskočila a zahynula v troskách letounu který dopadl do prostoru zahrady hájenky a parkoviště u Velké Klajdovky.
Letos tradiční vzpomínková akce, spojená s pietním aktem položení věnců a rozsvícení svíček, proběhne na líšeňském hřbitově v sobotu 25. dubna 2020 od 14.oo hodin. Budeme rádi za vaši účast. Očekáváme i účast představitelů místní samosprávy.
Daniel Borecký, zastupitel MČ Brno-Líšeň