Loni jsme si připomněli 75 let od konce druhé světové války a hned počátkem roku 2021 si můžeme zavzpomínat na líšeňského rodáka, který se jí aktivně účastnil a ve válečných událostech zanechal svoji výraznou stopu. 30. ledna uplynulo přesně 110 let od narození válečného hrdiny a partyzána Josefa Otiska.
Otisk se narodil do rodiny rolníka Matouše Otiska, který na přelomu 19. a 20. století působil i jako starosta tehdy ještě samostatného městečka Líšeň. Josefovi bylo teprve deset let, když mu otec zemřel. Dětství tedy neměl zrovna růžové, každopádně velké zalíbení našel ve sportu. Byl členem Sokola, hrál fotbal i za tehdy vznikající SK Líšeň.
Po absolvování obecné školy v Líšni začal studovat v roce 1924 reálku v Brně. Tu musel kvůli špatné finanční situaci v rodině přerušit, nakonec ale přece jen v roce 1933 odmaturoval a fascinován armádou se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Téměř okamžitě nastoupil vojenskou službu u pěšího pluku 43 a na podzim roku 1934 se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích. Z té byl slavnostně vyřazen o necelé dva roky později v hodnosti poručíka pěchoty. Následně se vrátil ke svému pluku, kde sloužil jako velitel pěší, resp. kanónové čety až do okupace českých zemí nacisty a rozpuštění čs. armády. S tím se odmítl smířit a v prosinci 1939 opustil republiku tzv. balkánskou cestou a vydal se do Francie. „Jako voják a vlastenec byl připravený bránit vlast, bral to jako poslání i povinnost, ale armáda byla rozpuštěna, stát okupován a on bezmocný, to vše bylo impulzem k jeho odchodu. Ve stejném roce se přitom oženil a narodil se mu syn. Stejně jako on se ale rozhodlo více Líšňáků. Z republiky odjel spolu s kamarádem, byla to těžká cesta vlakem i stopem. Hranice překročili na Slovensku, pokračovali přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko až do Francie, za kterou také bojovali. Jako cizinci to neměli lehké, místní jim nedůvěřovali a až v Tangeru se seskupila česká jednotka,“ vzpomíná na Otiska v druhém díle publikace Příběhy líšeňských pamětníků jeho neteř Jiřina Poláčková.
Foto: Josef Otisk v čele své jednotky při slavnostním pochodu, Velká Británie, 1941-1942. Foto archiv Tomáše Jambora, www.encyklopedie.brna.cz
Po obsazení Francie hitlerovskými vojsky se Otisk ocitnul v Anglii. Během let strávených na Britských ostrovech prodělal řadu kurzů – v roce 1942 to byl např. „assault“ a bojový kurz, na nějž v následujícím roce navázal základním sabotážním kurzem ve Skotsku a parakurzem v Ringway. Zúčastnil se také kurzu Commandos, což byla elitní jednotka založená Winstonen Churchillem. Během něj se potkal i s tehdejším exilovým prezidentem Edvardem Benešem. „Kromě Josefa Otiska bojovaly v řadách naší zahraniční armády na Západě další dvě desítky líšeňských rodáků. Někteří z nich dokonce položili v boji proti nacismu své životy, jako příslušníci čs. letectva v řadách RAF. Mezi nimi například Jindřich Breitcetl, Miloš Bodlák a Jaroslav Poledník,“ připomíná Jan Plachý v brožuře Připraveni k boji, který podrobně mapuje činnost výsadkové skupiny WOLFRAM.
Na jaře roku 1944 byl předběžně vybrán jako velitel připravované výsadkové operace s krycím označením WOLFRAM. Do akce odcházel v hodnosti kapitána. Zpočátku měla skupina působit v oblasti Beskyd. Podle Plachého bylo jejím úkolem provádět s použitím vlastního materiálu sabotážní činnost, likvidovat významné konfidenty a udržovat spojení s Londýnem,. Zároveň měla skupina provádět partyzánskou činnost a organizovat další partyzánské oddíly.
Foto: Josef Otisk se jako velitel výcviku zdraví s exilovým prezidentem republiky Edvardem Benešem při jeho inspekční návštěvě ve výcvikovém táboře v Anglii. www.rotanazdar.cz
Při seskoku poblíž osad Nytrová a Kotly v Morávce na Frýdecko-Místecku došlo k rozptýlení členů skupiny a poškození vysílačky, kterou měli kontaktovat domácí odboj. Časem na smluvené místo dorazilo pět členů skupiny s výjimkou radisty Karla Svobody, který padl do zajetí gestapa. Oddílu se nicméně podařilo spojit s dalšími para skupinami a začít spolupracovat s 1. partyzánskou brigádou Jana Žižky v Beskydech a ruským výzvědným oddílem.
Partyzánský oddíl byl ale kvůli konfidentské činnosti několika Čechů odhalen a rozprášen. Otisk na začátku listopadu roku 1944 zachoval chladnou hlavu a stihl se od prozrazených partyzánů včas odpoutat. Členům skupiny WOLFRAM se podařilo proklouznout z německého obklíčení a zamířili si to směrem k Otiskovu rodišti – do Líšně, kde to velitel výsadku moc dobře znal, a kde věděl, že jej nezradí. „Schovávali se přímo doma u rodičů na mlatě. Zraněné a zbědované je ošetřoval bratr. Celá rodina byla vystavena obrovskému nebezpečí, tehdy za ukrývání stříleli celé rodiny,“ popisuje ve zmíněné publikaci Otiskova neteř Jiřina Poláčková.
V Líšni tedy muži strávili zimu, nicméně odbojovou činnost opustit nechtěli. V březnu 1945 v lesích v okolí Brna zorganizovali z českých vlastenců, uprchlých sovětských zajatců a zbytku dvou ruských para skupin partyzánský oddíl. Zbraně získali přepadem německého stanoviště a začali provádět ozbrojené útoky a drobné sabotáže na ustupujících německých jednotkách mezi Brnem a Vyškovem. Největším úspěchem bylo napadení štábu německé 8. tankové divize, při němž bylo zlikvidováno několik vyšších důstojníků této jednotky. Otisk tak dokázal, že na své původní poslání nerezignoval. V květnu 1945 se skupina spojila s postupující Rudou armádou a ukončila svou činnost.
Po válce Otisk na chvíli pocítil vděk českého národa, kdy byl povýšen na majora a působil jako velitel tankové brigády. Po nástupu komunistů se ale situace rapidně změnila. Otisk byl perzekuován už dokonce v roce 1947, kdy jako člen Národně socialistické strany urážel komunistické politiky v čele s Klementem Gottvaldem. Stal se tak vůbec prvním parašutistou ze Západu, který byl ještě před únorem 1948 stíhán za své politické názory. V roce 1949 mu byla odejmuta hodnost, byl donucen odejít z armády a pracoval jako geodet. Zemřel 10. ledna 1986.
Satisfakce se Otisk dočkal až po pádu komunistického režimu. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam. Stal se také patronem jednotky pěší roty Aktivní zálohy Krajského vojenského velitelství Ostrava, jejíž příslušníci si Otiskův význam a hrdinství připomínají každoročně v lednu u hrobu tohoto líšeňského rodáka.
Jan Spěšný, redakce Líšeňských novin
zdroje: KCL, Příběhy líšeňských pamětníků, II. díl, Jiří Plachý, Připraveni k boji. Výsadková skupina WOLFRAM. www.encyklopedie.brna.cz.
Fotografie:
- Obr. 1: Josef Otisk, www.encyklopedie.brna.cz
- Obr. 2: Josef Otisk v čele své jednotky při slavnostním pochodu, Velká Británie, 1941-1942. Foto archiv Tomáše Jambora, www.encyklopedie.brna.cz
- Obr. 3: Josef Otisk opírající se o vůz Bedford během polního cvičení 2. pěšího praporu 1. čs. smíšené brigády ve Velké Británii v roce 1941. Foto archiv Tomáše Jambora, www.encyklopedie.brna.cz
- Obr. 4: Josef Otisk se jako velitel výcviku zdraví s exilovým prezidentem republiky Edvardem Benešem při jeho inspekční návštěvě ve výcvikovém táboře v Anglii. www.rotanazdar.cz
