V pátek 14. listopadu ve 13 hodin jako by se v Líšni na chvilku zastavil čas. Jako by na chvilku ustal shon pátečního odpoledne; zastavili se i lidé, aby se mohli shromáždit k rozloučení s panem Josefem Trávníčkem.
Při té příležitosti již zaznělo mnoho slov o tom, co pro Líšeň i pro konkrétní lidi znamenal – výmluvně to dokazoval obrovský průvod, který ho na poslední cestě doprovázel. Také rozsvícený Kostelíček, místo, které se hluboce vrylo do jeho srdce, zval k tiché vzpomínce a zapálení svíčky; bude tomu tak každoročně.
Vy, kdo jste Pepu osobně znali, mi určitě dáte za pravdu, že žil v duchu slov „je lepší zapálit alespoň malé světlo než nadávat na tmu“. Hřejivé světýlko usměvavé vlídnosti, dobroty a přijetí přitahovalo mnohé.
Jedním z jeho nejoblíbenějších biblických citátů byl text z knihy Kazatel o tom, že všechno má svůj čas. Máme nyní za sebou čas smutku a loučení. Jeho posledním poselstvím však bylo, abychom podnikli možná dlouhou cestu od pláče k radosti.
Nyní je tedy čas na tuto cestu vyjít. Čas znovu v srdci oživit vzpomínky na zážitky a setkání s ním, čas být vděčný za jeho krásný a naplněný život, čas znovu objevit cenu toho, co pro něj bylo nejvzácnější – domova a lidských vztahů. Čas se z toho všeho radovat a v souladu s tím i jednat.
Je čas zapálit další světlo.
Milena Tomanová