Napoleonská tématika je díky blízkému bojišti u Slavkova v Líšni stále živá. A tak možná mnozí přivítají, že ve dnech 12.-14. dubna bude na louce před zámkem k vidění tábor Francouzů a další akce se odehrají na nádvoří zámku a v Mariánském údolí.
Samotná bitva 2. prosince r. 1805 se sice Líšně přímo nedotkla, ale kvartýrování a spížování francouzského vojska ano. Připomeňme si, že se v bitvě utkali dva císaři, francouzský a rakouský a ruský car, a že ten francouzský vyhrál během pár hodin.
Říká se, že samotný císař Napoleon v Líšni nebyl, ale to není pravda. Přenocoval tři noci v zájezdním hostinci na Kandii a ta byla a je součástí Líšně. Dokonce mu tam ze zámku v Líšni převezli intarzovaný stolek, aby neseděl u hrubých hospodských stolů. V horní komůrce, kde přespal, do trámu někdo vyryl francouzský text, který nám zachoval prof. Alois Slovák: „S.M. L´ empereur Napoleon fait ici les trois nuits qui ont precédé la bataille d´Austerlitz“. (J.V. císař Napoleon zde strávil tři noci, které předcházely bitvě u Austerlitz.)
Prof. Slovák nám též zapsal vzpomínku jednoho ze sedláků, kteří se s císařem před bitvou setkali (Napoleon se před bitvou sešel se sedláky z okolních vsí.): „Na kopci u Šlapanic, který francouzští vojáci nazývali Žuran a psali Juran, postavili granátníci Napoleonovi slaměný stan, blízko zálohy, odkud po bojišti rozhled byl nejlepší a odkud také počátek bitvy řídil. Napoleon seděl na návrší na malounkém šedém arabském koni v modravém plášti, několik kroků před svými maršály“.
A jak se bitva dotkla samotné Líšně. Při rabování francouzští vojáci vyloupili faru i kostel, kde byl pouze jediný černý ornát. Všechny ostatní cenné věci byly uloženy na kůru za varhanami. Vojáci je ale našli a ukradli. Naprostý chaos způsobili přeházením farního archivu, o čemž svědčí následující zápis: „Protokol z 31.8.1827 sestaven a ty památné věci ze starého protokolu od roku 1790 vypsány, které v ním skrze invazi francouzského vojska roku 1805 zkaženy tak, že sotva jsou čitelny, aby skrze tyto rubriky, ve kterých vše pamětihodné lehce bylo nalezeno – učiněn tento registr“.
V severním křídle zámku, kde v té době byla sýpka, francouzští vojáci zřídili špitál, kde jich několik zemřelo. Při odchodu ji zapálili, a tak shořela severní část zámku až po střed, který byl vypálený již od požáru v roce 1794, kdy lehla popelem značná část Líšně. Za francouzské okupace v roce 1805 vyhořel také Budín (Šimáčkova) a Zahradní ulice.
Po francouzském vojsku nám tu podle vyprávění zůstala ještě jedna, méně katastrofická věc. Na jižním okraji obce, jako poslední stavba, stál hostinec, (viz. mapa stabilního katastru z r. 1825.) v jehož sousedství se Francouzi utábořili. Protože hostinec nestačil požadavkům na jejich konzumaci, měl majitel zřídit za ním dřevěnou boudu, ze které vojáky obsluhoval. Bouda zůstala stát i po jejich odchodu a začalo se jí říkat „Chajda“. Tento název se následně přenesl i na hostinec. Má to však háček. Budovu Za branou č. 25, ve které je dnes Chajda, vlastnila ještě v roce 1897 paní Černá, a v tom roce její „velký statek i s chlévy vyhořel“. Na druhé straně máme první zprávu o Chajdě již z roku 1862 kdy měla č. 27, což je dnes Sokolovna, takže zde došlo k přečíslování. Pobyt Napoleona v blízkosti Líšně byl zdrojem i pro lidovou tvořivost, a tak vznikla povídka „Výprava Líšňáků proti Napoleonovi“, kterou zaznamenal E. Elpl ve svých Pohádkách a pověstech.
Francouzské vojsko se na místo pod Žurání vrátilo ještě v roce 1809 a strávilo tam téměř čtyři měsíce. Ležení pro 4 500 vojáků bylo vymezeno císařskou silnicí na Olomouc, silnicí Bedřichovice-Podolí, Podolím a svahem pod Kandií. Podolí, respektive Brněnská kapitula, které patřilo, mělo zařídit většinu dodávek pro koně i vojsko. Pro ně to bylo horší než při samotné bitvě. Jestli se tato událost nějak dotkla Líšně, zprávu nemáme. Ale o tom, jak Anton Belcredi musel ve svém paláci na Velkém náměstí č. 103 v Brně (nám. Svobody, palác byl zbořen) 13.-19. července ubytovat francouzského generála Louise Frianta, čtyři důstojníky a doprovod, zprávu máme. I po přesunu do Podolí si generál ve dnech 20.-25. července, z nedostatku potravin v místě, je nechal posílat z Antonova domu. V roce 1810 to Anton spočítal na 4 343,10 zl., které neúspěšně vymáhal na kapitule.
Ludvík Belcredi
