Po lednové připomínce zahraničních letců, jejichž jména nesou ulice Staré i Nové Líšně, se zastavíme u ulic nesoucích jména členů prvorepublikové KSČ. V Líšni je jich celá řada.
Líšeň byla původně zemědělská vesnice a líšeňští obchodníci s potravinami legendou. V 19. století se stává Líšeň, stejně jako jiné okolní vesnice, nově domovem živnostníků a zejména dělníků, kteří docházejí do rozvíjejících se brněnských továren. Od roku 1921 do roku 1930 přibylo v Líšni 1.047 nových obyvatel. V následujících letech pak 100 nových Líšňáků ročně. To s sebou neslo i rozmach stavební činnosti, vznikaly nové ulice a stavěly se převážně dělnické domky. S tím přímo souvisí i politická podpora KSČ ze strany dělníků, často se pohybujících na hranici chudoby a hledajících naději v komunistických idejích, což ještě více umocnila i světová hospodářská krize v 30. letech minulého století. Ve volbách do obecního zastupitelstva Líšně bývalo zastoupení KSČ silné.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v době temna II. světové války, padlo za oběť nacistickým zvěrstvům hodně veřejně činných lidí z řad členů KSČ. Ať se jednalo o účastníky protifašistického odboje, politické vězně v koncentračních táborech nebo v Kounicových kolejích nebo oběti odsouzené stanným soudem v roce 1941.
V poválečném období zde byla snaha připomenout popravené spoluobčany, sousedy, kteří se i v těžké válečné době zachovali statečně nebo trpěli za věrnost svým idejím. V době budování sídliště se spíše jednalo o propagandu tehdy vládnoucí strany. Přesto nám památka těchto lidí připomíná a varuje před tím, co dokáže lidská nenávist a válka.
Ulici Ondráčkovu znají obyvatelé Líšně i Brna především proto, že je hlavní příjezdovou komunikací do oblíbeného Mariánského údolí. Do roku 1967 ji tvořily ulice dvě - Dlouhá (od roku 1946 Ondráčkova) a Mariánské údolí. Své jméno celá ulice nese po Jaroslavu Ondráčkovi, starostovi Líšně. Jaroslav Ondráček se narodil 14. 2. 1897 a byl členem prvorepublikové Komunistické strany, která měla v meziválečném období mezi líšeňskými občany vysokou podporu. Volby v roce 1936 v Líšni komunisté vyhráli a Jaroslav Ondráček se stal starostou. Jeho postavení ale okresní úřad uznal až po roce a svoji funkci vykonával vlastně jen jeden rok. Po rozpuštění politických stran musel totiž úřad opustit, protože členové KSČ rozpuštění odmítli a dál působili ilegálně. V roce 1941 byl zatčen gestapem, obviněn z rušení veřejného pořádku a bezpečnosti a poté deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Tam ve stejném roce v prosinci zemřel.
Ulice v Líšni nesou jméno pouze dvou žen. Jedna z nich je Josefa Faimonová. Narodila se 18. 8. 1911 v Líšni a pod vlivem svých rodičů se stala členkou meziválečné KSČ. Byla velmi aktivní, jezdila se školit do Moskvy, aktivně se podílela na agitaci ve volbách 1936. I díky jejímu úsilí komunisté v obecních volbách v Líšni uspěli, získali třetinu míst v zastupitelstvu a starostou Líšně byl zvolen komunista J. Ondráček. V ilegalitě se stala významnou funkcionářkou KSČ, jako jediná žena působila v jejím vedení. V roce 1939 odjela do Prahy a v roce 1943 byla zatčena gestapem. Byla velmi tvrdě vyslýchána a ve věznici raději sama spáchala sebevraždu. Na její památku byl v Líšni v blízkosti „Starého hřbitova“, dnes parku Trnkova, vybudován i pomník.
Také další ulice v Líšni nesou jména po líšeňských občanech umučených v koncentračním táboře nebo gestapem popravených. Např.:
- František Kučera
- Jan Popelák
- František Pohanka
- Rudolf Svánovský
- Jaroslav Trnka
- Jan a Josef Pelíškovi
- Karel Bačovský
Silvie Dražanová, Eliška Vondráčková, Spolu v Líšni