Věřte nevěřte, blíží se zahájení výstavby nového líšeňského kostela. Mnozí z vás tuto informaci již zachytili. Někteří už při příchodu salesiánů do Líšně před třiceti lety, tehdy se totiž v celkovém projektu jejich střediska mládeže s kostelem počítalo. Někteří až nyní, kdy je znám výsledek architektonické soutěže.
Kdo jsou Salesiáni
Řád salesiánů založil před 160 lety italský kněz Giovanni Melchiorre Bosco (Jan Bosko). Když se v roce 1841 stal knězem, začal pracovat s opuštěnou mládeží. Staral se o problémové chlapce z ulice. Pečoval o ně, aby neměli hlad, vychovával je a každého nechal vyučit řemeslu. Za svého ochránce si zvolil sv. Františka Saleského, a proto se jeho následovníci nazývají salesiáni.
Do Líšně přišli v roce 1990 na přání brněnského biskupa, neboť zde žilo nejvíce mladých lidí ze všech brněnských sídlišť a narůstala kriminalita mladistvých. Úkolem tedy bylo pokračovat v poselství Jana Boska a dětem podat pomocnou ruku. Stavba kostela byla proto odsunuta až na závěr celého díla, aby děti neodrostly, aniž by se jim pomohlo.
„A tak se postupně začaly dělat různé programy na sídlišti se zázemím ve stavebních buňkách tzv. ‚Likusáku‘ na Horníkově ulici (1995). Prostor ale brzy nestačil. To urychlilo vybudování tělocvičny s horolezeckou stěnou (1998–1999) a dostavbu vstupu zvaného Kulaťoun (2003–2004). Poté následovala druhá etapa výstavby–zázemí kroužků s dostavbou dětského a sportovního hřiště (2009–2010),“ uvádí salesián a nový ředitel Saleska Petr Matula.
„Mladí si středisko zamilovali. Nacházeli zde i něco víc než jen sport a zábavu. Přátelství, bezpečné prostředí, osobnostní rozvoj, a kdo chtěl, i duchovní hodnoty. Salesiáni vždy pracují preventivně. Mnoha mladým lidem pomohli před pádem do propasti. V současné době Salesko poskytuje volnočasové aktivity pro stovky dětí i dospělých z Líšně a blízkého okolí,“ dodává Helena Kohoutková z Nadace pro radost.
Peníze shromažďuje Nadace pro radost
Právě Nadace pro radost měla téměř od počátku na starost i shromažďování finančních prostředků. První etapa, tedy tělocvična s horolezeckou stěnou, byla vybudována z příspěvků tisíců dárců z celé republiky.
Druhá etapa stavby, projekt SALVe (Salesiánský Areál Líšeňské Veřejnosti), byla financována z větší části z fondů EU, zbytek doplatila opět nadace z drobných darů.
Třetí etapa, výstavba kostela zasvěceného Duchu svatému, přichází na řadu až nyní. Nadace pro radost v současné době disponuje polovinou potřebných prostředků na výstavbu dlouho očekávaného kostela. Tyto finance získala ve vlastních řadách, mezi věřícími. Celková částka na výstavbu kostela je odhadována na 72 milionů korun bez DPH. „Jsme připraveni spolupracovat se všemi, kteří nový kostel v sídlišti uvítají,“ dodává předseda správní rady Nadace pro radost Pavel Pospíšil.
Jak má kostel vypadat?
V architektonické soutěži byl vybrán návrh Jana Soukupa a Jana Trčky z ATELIERU SOUKUP OPL ŠVEHLA s. r. o. z Plzně, který se mimo jiné zabývá výstavbou sakrálních staveb. „Práce na novém kostele je krásná a je to vlastně takový sen každého architekta.” Těmito slovy zahájil prezentaci návrhu koncem září v tělocvičně Salesiánského střediska ing. arch. Jan Trčka.
Pro umístění a uspořádání kostela jsou nesmírně důležité vlivy vyplývající z charakteru místa. Jedním z nich je neuspořádaná hranice zástavby kolem údolí a potřeba jejího doplnění oblým průčelím a zaplnění prázdného místa. „Každý z okolních domů má vstup jinam a stojí v různoběžných liniích, které by se měly trošku usmířit. Kostel by na ně měl svým způsobem navázat a doplnit je,“ vysvětluje architekt.
Další prostor, jemuž architekti věnovali pozornost, je prostranství před kostelem: atrium (či předprostor), které bude pomyslně spojovat vnější prostor s kostelem a němž bude umístěna křížová cesta. Bude to místo umožňující volný průchod směrem k parkovišti. Vytvoří také klidné prostředí pro věřící scházející se před bohoslužbou a zároveň prostor, kde se lidé budou moci setkávat jen tak, i když nebudou mířit na bohoslužbu.
„Domy, které stojí okolo, jsou dost vysoké, a stavět věž tak, aby je všechny převýšila, je nesmysl. Proto je věž navržena štíhlá a vysoká tak akorát. Přestože nebude vyšší než okolní domy, bude snadno rozpoznatelná díky svému tvaru. Umístili jsme ji do místa, odkud by měla být vidět v průchozích bodech mezi všemi domy, které v okolí stojí. Věž by se měla stát orientačním bodem,” prezentuje plány architekt Trčka.
V klasických kostelech jsou na vrcholu věže většinou umístěny velké zvony. V „lepších” případech jen jeden. Zadavatelé projektu ani architekti se však touto cestou vydat nechtěli. Zvony budou umístěny v zářezu do fasády a jejich zvuk bude směrován tak, aby zvonění co nejméně rušilo místní obyvatele.
Stavba kostela má probíhat ve dvou etapách
První zahrnuje kostel Ducha svatého a nartex (prostor před kostelem), druhá zahrnuje farní budovu se sálem sloužícím např. pro koncerty. V tento moment se plánuje realizace pouze etapy první, avšak návrhy skýtají pohledy na projekt celkový.
Do kostela se bude vstupovat třemi vchody. Hlavní, směrem od Saleska, povede do předsíně, kam se lidé dostanou i mimo bohoslužby. Zde bude také pohotovostní toaleta a schody na kůr. Přízemí kostela, který je navržen v takzvaném sférickém trojúhelníku, bude zahrnovat presbytář (prostor vyhrazený kněžím) včetně sedesu („stolička” pro kněze) a ambonu (pultík), procesní kříž, lavice pro ministranty, křestní kapli, zpovědnici a vějířovitě rozestavěné lavice pro 220 návštěvníků. Celkově kostel nabídne místo pro 300 sedících a až 100 stojících návštěvníků.
V prvním patře se bude nacházet oddělený prostor, kde rodiče s neposednými dětmi mohou trávit čas, než se dítka uklidní, aby společně mohli v klidu vstoupit na kůr. Hned vedle budou další toalety. Na kůru pak lavice, varhany a prostor pro zpěváky.
Druhý vchod je navržen tak, aby byl dostatečně velký pro navezení něčeho většího, např. svatební výzdoby. Nebo naopak, aby bylo možné pohodlně a důstojně opustit kostel po zádušní mši společně s rakví. Třetí vchod se vybuduje až ve druhé fázi (přes faru).
Kostel je netradičně zasvěcen Duchu svatému, který bude vypodobněn snášejícími se plamínky v podobě vitrážového skla a vitrají v pásovém okně pod střechou kostela. Obojí bude řešeno podle výtvarného návrhu, jehož autorem je brněnský výtvarník PhDr. Karel Rechlík. „Budova kostela by neměla přerůstat své okolí velikosti ani hmotou, ale spíše svým tvarovým řešením a vyšší architektonickou úrovní,“ ukončuje prezentaci architekt Trčka.
„Kostel je místo, které nabízí to, co jiná místa neumějí dát. Především prostor k zastavení a získání odstupu a nadhledu nad každodenním shonem. Je to prostor, který člověka orientuje k setkání sama se sebou a s Bohem. Tato nabídka se netýká jen věřících, ale je otevřená pro všechny obyvatele Líšně. Vzkazuje všem čtenářům páter. Pavel Kafka, který je pověřený koordinací výstavby kostela.
Kostel je navržen skutečně velkoryse a zadavatelé ve spolupráci s architekty Janem Soukupem a Janem Trčkou mysleli snad na vše, co by měl moderní kostel nabízet. Nutno podotknout, že byť se jedná o vítězný návrh, na základě připomínkování věřících může doznat drobných úprav.
Martina Rychtářová (ve spolupráci s Helenou Kohoutkovou z Nadace pro radost, páterem Petrem Matulou, novým ředitelem Saleska, páterem Pavlem Kafkou, koordinátorem výstavby, a ATELIÉREM SOUKUP OPL ŠVEHLA )