Prostor mezi ulicí Houbalovou a Novolíšeňskou jsme poprvé navštívili začátkem léta 2019. Při úvodní procházce se zastupiteli radnice jsme byli seznámeni s problematikou této lokality a jak by s ní dle jejich představ mohl nový park pomoct. Kdybychom měli naše pocity z daného prostoru k něčemu připodobnit, určitě to bude kreslená pohádka Zahrada od Jiřího Trnky a hesla jako divočina, intimita, překvapení, genius loci, zahradník, sad, voda, ptáci, hmyzáci,…
Na těchto základech jsme tak začali budovat náš koncept nového parku. K hlavním aspektům, které jsme v rámci tohoto procesu chtěli do parku vnést patří především člověk, který nám zde nyní chybí. Dalším důležitým tématem se pak stalo propojení ať už to fyzické, tedy zajištění návazností na důležité cíle a trasy (škola), propojení s ostatními prvky zeleně (park rokle), a nebo to duševní mezi lidmi samotnými, zahradníkem a zahradou, člověkem a přírodou, obyvateli a jejich okolím…
Park je tak rozdělen do několika zón, které nesou různé funkce od těch pro aktivní trávení času jako jsou přírodní hřiště a kavárna, přes relaxační plochy ve stínu vysokokmenného sadu a odpočinkové louky až po plochy komunitních zahrádek. Prvkem, který by měl být pojítkem celého prostoru je voda. Ta se zde bude vyskytovat jak v podobě tůní a rybníčků tak i jako tekoucí potok, protékající severní částí plochy. Celý park by tak zároveň sloužil jako velká houba zadržující a postupně uvolňující dešťovou vodu z panelových domů na ulici Houbalova a z přilehlých komunikací.
Náš návrh se tak snaží naplnit očekávání a požadavky zadavatelů a zároveň uchovat a navázat na současného ducha místa. Výsledkem je tak opět zahrada trošku méně strašidelná, trošku méně divoká, ale o to více přátelská.
Ing. Markéta Zajíčková
Ing. Michal Pôbiš
