Před dvěma lety byl 8. říjen prohlášen za Památný sokolský den. Odkazuje k událostem v počátečních fázích druhé světové války v r. 1941 na našem území. V okleštěném státním celku, protektorátu "Böhmen und Mähren", který přežíval z původního meziválečného Československa, vyvrcholila likvidace národních kulturních a společenských elit cíleným atakem fašistických okupantů. Byl odezvou na budování organizovaného odboje domácího i zahraničního. Tento krok však nebyl jednorázový a měl svoji nezbytnou přípravu. Podívejme se, jak probíhal z tohoto pohledu rok 1941 v Líšni.
V období po 15. březnu 1939 se okupační režim odrazil ve zvýšené činnosti líšeňské sokolské jednoty. Jednota se sešla počátkem roku 1941 na Valné hromadě a do vedení zvolila starostu Petra Juránka, náčelníka Karla Kukletu a náčelnici M. Poláčkovou. Tělocvičny byly plné cvičících, sokolovna byla vyhledávaným společenským střediskem, divadelní odbor měl organizované 3 soubory a připravoval novou operetu. Bylo zakoupeno nové jevištní zařízení, které bylo ještě v únoru 1941 instalováno a na něž přispělo finančně 154 členů takovou částkou, že bylo prakticky zaplaceno z darů. Loutkové divadlo zahájilo rok již 5. ledna hrou, která svým názvem evokovala dobovou atmosféru - "Kašpárek vždy vítězí". 172 dětských diváků a 7 dospělých byla návštěva na tehdejší Líšeň jistě významná. Cvičení, zábava i veškerá práce na sokolovně však byla prolnuta tíhou protektorátu a nesvobody.
První rána přichází počátkem dubna. Dne 12. dubna 1941 vydává říšský protektor výměr č. j. BdSI-1156/41 adresovaný ministerskému předsedovi protektorátní vlády A. Eliášovi a nařizuje okamžité zastavení sokolské činnosti a zajištění veškerého sokolského majetku. Píše mimo jiné "....Mezi osobami, které byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, nachází se značný počet vedoucích pracovníků Sokola. Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu. (…) Sokolská organisace se stala shromaždištěm otevřeného i tajného odporu proti Říši. (....) Žádám, abyste nařídil, aby s okamžitou platností až na další byla zastavena činnost Svazu, žup i jednot…“.
Líšeňská sokolská kronika k tomuto datu konstatuje : „…nastaly události pro nás Sokoly horší, než jsme předpokládali. Nacisté, mající strach z podzemní činnosti Sokola, pozastavili jeho činnost. Stalo se to v neděli na Hod boží velikonoční 13. dubna 1941. Dopoledne o ½ 10 h. přišla zpráva, že Sokol má zastavenou činnost a že přijdou zabavit majetek…“. Jednota zareagovala jako soudržná a dlouhodobě sehraná společnost. Během dvou hodin před příchodem četnictva odnášejí členové ze sokolovny všechno, co může být zachráněno, nebo sloužit okupantům jako podklad pro persekuci jednotlivých členů. V těchto složitých hodinách se vyznamenali především bratři J. Trávníček, R. Řezníček, F. Kučera, B. Vašíček, S. Poláček, S. Hanzl a sestra Duroňová, kteří zachránili spořitelní knížky jednoty i kina, důležité části archivu, kroniku a další písemné materiály o členech a činnosti jednoty a zčásti je uložili do plechovek a zakopali. J. Trávníček se stal zástupcem rozpuštěného Sokola a příkazem zůstal jako zaměstnanec kina.
Organizovaně a odvážně se zachovali i členové Loutkového odboru jednoty. Loutkové divadlo jako vzdělávací složka Sokola bylo v té době v Líšni velmi respektovaným fenoménem. Hrálo se v malém sále s loutkami 50cm vysokými pro malé i dospělé diváky. Loutkáři byli v době záboru téměř všichni na sokolovně. Vedoucí divadla br. Alois Kučera rozdal okamžitě všem přítomným členům cenný majetek divadla a to takto: J. Streit – loutkové hlavy, S. Poláček – garderoba, V. Hroz – knihovna, sestry E. Kopecká, M. Králová, M. Drlíková, K. Sedláčková a M. Dobešová si rozdělily loutky a závěsy. Vedení divadla (A. Kučera, M. Rutar a A. Jaroš), které bylo součástí výboru jednoty, předpokládalo persekuci a prohlídky. Jeho členové nebrali proto do úschovy žádný divadelní inventář. Když přišli četníci, bylo odneseno vše, co mělo cenu. Mnohé věci se ještě podařilo odnést za zády četníků při sepisování majetku. Veškeré ukryté cennosti jednoty včetně loutkářského materiálu přečkaly válečná léta a přesto, že po nich místní Němci intenzivně pátrali, vrátily se po osvobození v pořádku na sokolovnu.
Po zastavení činnosti Sokola okupační tlak narůstal. Byl mimo jiné doplněn i pochodem německého vojska s bubny a píšťalami ulicemi Líšně 21. května 1941 a v červnu téhož roku i třítýdenním pobytem 300 vojáků říšského vojska v obci. Pro ubytování zabrali školy, hostince i fotbalové hřiště. Atmosféru doby dokresluje i skutečnost, že líšeňští divadelníci, už jednotně sdružení, sehráli v Dělnickém domě Nedbalovu operetu pod krycím názvem "Dožínková nevěsta". Původní název "Polská krev" by měl v období po napadení Polska a invazi dále na východ neblahé důsledky. Bylo by zajímavé zjistit, zda se tato opereta během okupace ještě hrála i jinde v českých zemích, neboť autor libreta, Leo Stein, byl žid.
V září začíná období tzv. první heydrichiády, v němž perzekuce sokolů vrcholí. 27. 9. 1941 nastupuje do funkce zastupujícího říšského protektora Reinhard Heydrich, o den později vyhlašuje stanné právo a spouští likvidační program národních elit s cílem oslabit odpor českého národa proti nacistické okupaci. Jako jeden z prvních je v Brně již 30. září popraven za odbojovou činnost starosta sokolské župy Dr. Jindry Vaníčka, jejíž součástí je i líšeňská jednota, profesor Masarykovy univerzity dr. Vladimír Groh. Při tzv. "sokolské noci" (název gestapa: "Akce Sokol") v noci ze 7. na 8. října 1941 zatýká gestapo sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot českých zemí. Následují kruté výslechy, mučení, věznění a deportace do koncentračních táborů často s neblaze proslulým označením "RU" (Rückkehr unerwünscht - návrat nežádoucí). Dle neúplných údajů bylo poté popraveno 1 212, umučeno 2 178 a vězněno 8 223 sokolů a sokolek. Počty, které by neměly být nikdy zapomenuty. Promítly se do životů a nelehkých osudů statisíců rodinných příslušníků, dalších příbuzných, přátel a celé společnosti.
Tělocvičná jednota Sokol Líšeň byla úředně rozpuštěna až 22. října a ze spolkového katastru vymazána 27. října 1941. Jmění jednoty bylo odhadnuto na 1 milion a kina na šedesát tisíc korun. Rozpuštěny byly i další společenské organizace v Líšni, povolena byla pouze tělovýchova a divadelní představení v Dělnickém domě pod kuratelou protektorátních úřadů. Obecní rada byla násilně reorganizována a místo řady volených členů byli do ní protektorátními úřady jmenováni Němci Franz Hochmuth, Rajmund Türy a Adolf Wildometz.
V Líšni byl ze sokolů v této době několikrát vyslýchán gestapem Jaroslav Trávníček. Za odbojovou činnost byli vězněni v Kounicových kolejích Alois Kučera, později i Josef Kebrle a Jan Vybral. V zahraničním odboji padli letci major Jindřich Breicetl (člen Sokola od r. 1919), št. rtm. Ladislav Kocourek a por. Jaroslav Poledník. Podpl. Josef Otisk, člen Sokola od r. 1923, bojoval ve Francii, při obraně Anglie, a později i na našem území jako velitel partyzánské skupiny. V organizaci Národního odboje složitě pracující v Líšni během celé okupace zastupoval sokolskou jednotu Jan Spáčil.
Konstatin von Neurath, německý říšský protektor v Praze v letech 1939-1943, prohlásil před norimberským tribunálem v roce 1946: "...Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět .... ." K tomu netřeba nic dodávat.
Sokol byl vždy jistou mírou demokracie naší společnosti. Jednotlivá období jeho perzekuce, jakkoliv se liší její intenzitou, spojená s roky 1915, 1941, 1952 a 1969, to dokládají zcela jednoznačně.
| Současní líšeňští sokolové připomenou Památný sokolský den v úterý 7. října tr. v 17. 00 hod. u vstupního pomníku hřbitova v Líšni pietním aktem. |
Rostislav Brzobohatý
Petr Juránek, starosta líšeňského Sokola v letech 1936-1941 a v r. 1945