Návrší Žuráň (286 m n.m.) sice leží již na katastru obce Podolí, ale z konečné stanice MHD v Mariánském údolí je vzdušnou čarou vzdáleno jen 1,5 km. Po turistické značce je to něco přes 4 km. Vyrazíme směrem na Podolí, mineme Zukalův mlýn s množstvím zvířátek a pokračujeme směrem na kopec Santon. U přírodní památky Vinohrady (chráněná stepní květena na skaliskách kulmských slepenců) odbočíme doprava na Šlapanice a přejdeme po mostu přes dálnici. Pak je nejlépe pokračovat dále na Šlapanice, projít pod cílem naší cesty a na vrchol Žuráně odbočit až po vyšlapané cestičce v poli za malým lesíkem.
Žuráň zná každý, kdo se zajímá o bitvu tří císařů u Slavkova 2. prosince 1805. Vždyť odtud Napoleon bitvu řídil a rakousko – ruskou armádu čítající kolem 90 000 lidí porazil. Málo návštěvníků ale ví, že pod žulovým podstavcem s deskou znázorňující rozmístění vojsk v době bitvy byl nalezen archeologický nález obrovského významu.
Nenápadné návrší přitahovalo pravěkého člověka mnohokrát. Jsou odsud známy dva bíle patinované pazourkové nástroje již ze starší doby kamenné nebo mohyla s hrobem z pozdní doby kamenné, ve kterém byl před zhruba 4000 lety pochován muž kultury se šňůrovou keramikou i s kamenným sekeromlatem. Další dvě mohyly zde navršili lidé tzv. podolské kultury z pozdní doby bronzové (před asi 2000 lety). To vše ale bledne ve srovnání s nálezem z doby stěhování národů, jenž se nacházel v hloubce pod povrchem a o němž u památníku dnes bohužel není ani zmínka.
Podivuhodný objev v roce 1853
Že se na návrší skrývá archeologický nález nedozírné ceny, to se tušilo již od roku 1853, kdy se majitel pozemku rozhodl přeměnit pastvisko na pole. Při orání však s překvapením zjistil, že na pole bylo kdysi navezeno množství velkých kamenů, které musel postupně odvážet. Při páčení jednoho z balvanů železnou tyčí se mu tato propadla do hluboké prostory. Místo začal postupně vybírat a zjistil, že jde o uměle vykopanou šachtu, ve které se v hloubce 5 – 6 m nacházely koňské a lidské kostry včetně lebek, dále zvláštní stromovitě rozvětvené železné předměty upevněné původně na dřevěných tyčích. O jeho objevu se dozvěděl moravský historik Petr rytíř Chlumetzky, jenž Žuráň navštívil a podrobně místo i předměty popsal. Podle jeho zprávy byly ve spodní části šachty zbytky dřevěného obložení s vyrytými znaky či písmeny. Také ho zaujaly zmíněné 4 železné předměty, které interpretoval jako zobrazení stromů života. Vše svědčilo pro představu, že na Žuráni byla odkryta prostorná hrobka se zdobeným dřevěným trámovým stropem. Bohužel tato honosná hrobka byla již kdysi dávno vyloupena a z její výbavy zůstaly jen ony zvláštní železné předměty a kosterní pozůstatky pohřbených lidí a koní..
Výzkum prof. J. Poulíka v letech 1948 - 1950
Tyto údaje nedaly spát archeologovi J. Poulíkovi, jenž na Žuráni v letech 1948 –1950 provedl rozsáhlý výzkum. Skutečně objevil zavalenou šachtu, při jejímž čištění našel další železný předmět téhož tvaru, jenž byl popisováni již v roce 1853. Dále vyzvedl kosti pohřbených šesti koní menšího vzrůstu stepního rázu. Počet koní byl stejný jako počet těch zvláštních železných předmětů, které mají svůj původ zřejmě až v oblasti sv. od Černého moře. Při výzkumu pak byla nedaleko první hrobky objevena druhá hrobová komora o rozměrech nahoře 4,9 x 6,7 m a hloubce přes 6 m. Rovněž tato hrobka byl již kdysi dávno vydrancována, přesto se v ní podařilo nalézt několik naprosto unikátních předmětů. Především to byly části válcovité schránky ze slonoviny (pyxidy), do níž se původně ukládaly šperky nebo toaletní předměty. Tato schránka je ozdobena plastickými řezbami, které souvisejí se starokřesťanskou ikonografií. Podle specialistky M. Pardyové lze na pyxidě rozeznat zobrazení apoštolů Petra a Pavla a dále Kristův zázrak na svatbě v Káni Galilejské, kde přeměnil vodu na víno. Pyxida byla zhotovena nejspíš v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) v první polovině 6. století n.l.
Dále bylo v této hrobce objeveno několik rozbitých skleněných pohárů, na jednom byly zjištěny zbytky řeckého nápisu „Napij se, žij krásně“ nebo zlaté kování, které původně zdobilo okraje dřevěné misky, podobné se používaly na dvoře hunského krále Attily. Z dalších pozoruhodných nálezů je možné uvést zlaté nitě nebo pestrobarevné korály. Rozbor kosterních pozůstatků ukázal, že v tomto hrobě byla pohřbena žena stará asi 38 let, která porodila nejméně jedno dítě a zemřela násilnou smrtí, neboť v levé pánevní kosti měla poranění (otvor) tvaru čtverce o rozměrech 1,5 x 1,5 cm. Nejspíš je způsobilo zvláštní kopí z té doby zvané ango. Žena zemřela za krutých bolestí několik dní po tomto zranění.
Obrovská mohyla nad hrobkami
Nad oběma hrobkami byla navršena mohutná stavba kruhovitého půdorysu o průměru 65 m. V ní se střídaly vrstvy bílého řasového vápence a jílovité hlíny. Vápenec musel být na Žuráň transportován ze vzdálenosti asi 4-5 km. Kuželovitá stavba vysoká kolem 8-10 metrů připomínala mauzolea římských císařů a měla 6 průchodů. Díky použitému bílému vápenci byla zdaleka viditelná. Prof. Poulík proto předpokládá, že vzhledem ke všem zjištěním byl na Žuráni pochován langobardský král Vacho, jenž vládl v této části střední Evropy mezi lety 510 – 539. Mrtvá žena v druhé hrobce byla nejspíš jeho třetí žena – Silinga, se kterou jako jedinou měl syna Walthariho, svého pozdějšího nástupce. Jaká tragédie se odehrála kolem její smrti, o tom můžeme jen spekulovat.
Antonín Přichystal
Legenda k obrázkům:
- Obr.1 Návrší Žuráň s památníkem bitvy tří císařů..
- Obr.2 Plánek s výsledky archeologického výzkumu na Žuráni v letech 1948-1950. MOH 1 – menší mohyla z pozdní doby kamenné; MOH 2 a MOH 3 – menší mohyly z mladší doby bronzové; I a II – šachtové hrobky z doby stěhování národů; A až F – jednotlivé části obrovské mohyly („mauzolea“) z doby stěhování národů, mezi nimi šest průchodů.
- Obr.3 Část slonovinové schránky (pyxidy) s plastickou výzdobou z druhé hrobky (podle J. Poulíka).