Slunečný podzim nám na počátku podzimních prázdnin začal ukazovat odvrácenou tvář. Přesto, že se značně ochladilo, počasí nás neodradilo od dalšího Výletu za historií. Tentokrát jsme se vypravili na Stránskou skálu.
V dávných dobách zde sídlili pravěcí lovci a bylo zde objeveno tábořiště s (zatím) nejstarším nálezem dokazujícím používání ohně. Také je zde do dnešní doby možné nalézt pozůstatky fosílií a nálezy po lidech sídlících kdysi v této lokalitě. Vždyť v dobách, kdy mezi Stránskou skálou a Bílou horou ještě tekla řeka Svitava, zde bývala spousta zvěře (velkých koní, ptáků, lesních slonů, tygrů šavlozubých i jeskynních medvědů …), a také přirozené úkryty (jeskyně) pro lovce a jejich tlupy. Nacházel se zde i kámen vhodný pro výrobu hrotů na oštěpy.
Mnohé z těchto památek zmizely v době, kdy se kámen lámaný v této lokalitě začal využívat pro stavbu. Dnes jej můžeme vidět např. na kašně na „Zelňáku“ nebo na Zderadově sloupu.
V období druhé světové války došlo k dalšímu poškození jeskyní jejich úpravou a rozšířením pro potřeby továrny na letecké motory Osmark (dnešní Zetor). Výroba zde měla být chráněna před nálety. Ještě před dokončením podzemní továrny však byla „Osmarka“ vybombardována a dílo ve Stránské skále zůstalo nedokončeno. S dětmi jsme si prohlédli pusté tunely ve spodním patře. Zjistili jsme, jak svítí naše baterky i některé oblečení. Objevili jsme tu i spícího netopýra. Do další jeskyně jsme jen nahlédli. Řešili jsme záhadu kreseb nad vchodem a lámali si hlavu tím, co asi svítí před zákrutem tunelu. Odtud jsme stoupali k vrcholu Stránské skály.
Když jsme se nahoře trošku posilnili, přešli jsme přes skalní lávku směrem k nejvyššímu místu Stránské skály a našli jeho označení. Shora jsme se podívali na údolí, kudy kdysi tekla Svitava. Cestou dolů jsme ještě zvládli prozkoumat střelecké kryty z období první republiky a pod kopcem jsme se dozvěděli, proč se na Stránské skále pasou ovce. A pak už jsme se těšili do školy na teplý čaj.
Zdeňka Chaloupková a Eva Krátká
ŠD ZŠ Masarova
