V rozpočtu MČ pro rok 2020 se objevila položka 16 milionů na výstavbu domu pro seniory. Náš návrh na otevření diskuze o tom, co si máme pod touto položkou představit – kde se má tento objekt vybudovat, jaká je předpokládaná celková investice, kdo ho bude provozovat, jaké typy služeb bude poskytovat – prostě ujasnění toho, co ve skutečnosti chceme v Líšni budovat, zastupitelé nepřijali. Takto významná investiční akce bude pravděpodobně vyžadovat mnohem větší finanční prostředky a měla by být dobře připravená, aby opravdu přinesla užitek občanům Líšně.
Podle mých zkušeností i podle výsledků výzkumů by většina lidí ráda dožila ve svém domově. K tomu, aby i člověk, který je závislý na pomoci druhých, mohl zůstat v důvěrně známém prostředí, slouží terénní pečovatelská nebo asistenční služba. Ta za potřebným člověkem dochází do jeho bydliště - bytu nebo domu, kde mu pečovatelka zajišťuje pomoc v základních životních oblastech.
Pro člověka, který se v sociální problematice neorientuje, mnohé pojmy splývají. Nejvíce nejasností panuje u tzv. “bytů s pečovatelskou službou”. V současné době se tyto byty, co se týká péče o jejich obyvatele, od běžného bytu neliší. Jedná se o budovu s obecními bezbariérovými, malometrážními byty, se zvýhodněným nájmem. Jsou jistě velmi potřebné pro ty seniory, kteří žijí v nevyhovujících bytových podmínkách – např. jsou bez domova nebo je jejich byt nevyhovující, bariérový. Senior, který zde bydlí, má ale zajištěnu jen úplně stejnou péči, jako ve svém stávajícím bytě. Jeho zdravotní stav musí být takový, že nepotřebuje celodenní péči a může vést samostatný život.
Další pomocí především pro pečující jsou denní stacionáře nebo centra denních služeb. Do těch potřebný člověk, o kterého se stará většinou rodina, dojíždí v pracovní dny a tráví zde čas, kdy jsou jeho blízcí v práci. Stále má ale možnost vracet se do svého domova.
Přesto nastávají situace, kdy již domácí péče ani s podporou rodiny a terénních služeb není možná. Pro tyto případy existují pobytová zařízení pro seniory - domovy. Existují velké, s několika sty lůžky i malé, rodinného charakteru s několika desítkami lůžek. Jsou zřizovány obcemi, neziskovými organizacemi, církvemi a nebo jsou i soukromé.
To, že je domovů pro seniory v Brně nedostatek, je známé. Finanční náročnost takové stavby i jejího následného provozu je obrovská. Proto jsem velmi uvítala, když odpovědní představitelé města Brna oslovili všechny městské části. Jejich snahou bylo získat informace o budovách, případně pozemcích, kde by bylo možné z úrovně města domovy pro seniory vybudovat. Návrhů z jednotlivých městských částí přišlo mnoho. Líšeň je MČ velikosti okresního města, její obyvatelé stárnou a není zde pro ně ani stacionář, ani domov pro seniory. Přesto vedení naší městské části nenavrhlo nic! V Líšni podle jejich odpovědi není žádná budova, kterou by bylo možné na domov pro seniory přebudovat, nemáme na našem území ani vhodný pozemek, kde nové zařízení postavit. Možnost vybudovat zařízení pro seniory z úrovně města Líšeň tedy nevyužije.
Jsem opravdu velmi překvapená. Nezájem a neochota spolupráce s městem Brnem na takto důležitých a významných akcích naše občany poškozuje a Líšeň před ostatními městskými částmi znevýhodňuje.
A stále mi není jasné, na jaký „dům pro seniory“ máme tedy v rozpočtu finance.
Eliška Vondráčková, KDU-ČSL, Spolu v Líšni