V prvních týdnech nového školního roku bývá zvykem představovat novinky a konkrétní plány do budoucna a připomínat si, jak je na našich líšeňských školách krásně (což je samozřejmě pravda). My bychom však tentokrát rádi využili prostor v Líšeňských novinách k sice krátkému, ale poněkud obecnějšímu, abstraktnějšímu zamyšlení se nad směřováním našeho školství, a to z trochu jiného úhlu pohledu, než nám dnes nabízí často dosti povrchní mediálně-politická debata.
Je neoddiskutovatelným faktem, že se svět hlavně v souvislosti s rozvojem informačních a komunikačních technologií mění od základů, a to závratným tempem. Obory, kterými se budou živit naše děti, často ještě nebyly vynalezeny, nemají své jméno. Například finské školy již zrušily dělení školní výuky na předměty, protože realita okolního světa starým předmětům již neodpovídá. Sebevzdělanější učitel má ve své hlavě podstatně méně informací, než v mžiku vyhledá Google. K úspěchu v tomto světě nepovedou sebedokonalejší osnovy, sebepropracovanější systém testování, seberobustnější byrokraticko-administrativní zátěž zaměstnanců škol, či symbolicky placení učitelé, od nichž očekáváme, že z našich dětí vzdělají a vychovají jaderné fyziky s etiketou anglické aristokracie. Úspěch a potřebné vzdělání nezaručí ani nákup těch nejnovějších technologií, jimž své sekundárně negramotné děti dají zcela napospas jejich prací uštvaní rodiče.
Jak se tedy mají na toto nové prostředí adaptovat školy zatížené konzervativními nánosy vzdělávacích tradic posledních staletí, aby neupadly do stavu letargie, snadno odhalitelného (ovšem tabuizovaného) formalistního rutinního rituálu „hry na školu“? Na Akademii si myslíme, že učitelé se čím dál tím více dostávají do pozice erudovaných mentorů, kteří žákům často formou kultivované diskuze otevírají dveře k celoživotnímu sebevzdělávání se. Poskytují žákům úměrně k jejich věku kvalitní všeobecné vzdělávání (a nezapomínají přitom ani na svou obec, ani na globální úhel pohledu), ale namísto předávání nekonečného množství problematických informací je spíše učí se v nich orientovat, hodnotit se, kriticky o nich uvažovat, přesně a poutavě prezentovat výsledky svého myšlení a bádání. Žáci si však musí znovu a znovu uvědomovat, že o všem mohou přemýšlet svobodně, zároveň však jsou sami zodpovědní za to, jak se svým poznáním naloží.
Ondřej Hýsek, Gymnázium, ZŠ a MŠ AKADEMIA
