Dva dny po utkání s Hradcem Králové došlo k omezení života společnosti v souvislosti s výskytem koronaviru. Ze dne na den skončil pracovní proces fotbalistům, kteří se nemohli společně scházet na tréninku. Brány sportovišť se zavřely a fotbalisté mohli trénovat jen samostatně. Což se samozřejmě dotklo i fotbalistů Líšně a jejich kouče MILANA VALACHOVIČE.
Jak jste strávil přechod funkce z aktivního na distančního trenéra?
Opatření vlády se dotklo nás všech. Přerušilo náš dosavadní životní styl. Změnil se nám život. Byl jsem zvyklý pracovat třeba při působení na Ostravsku několik dnů mimo domov. Nyní v Líšni jsem sice žil doma v Hrušovanech na Jevišovkou, ale odvedl jsem dítě do školky a pak odjel na trénink do Brna a vracel se až v noci. Dnes je vše jinak. Moc bych si přál, aby byla situace uvolněna.
Jste v nějakém styku s hráči?
Pouze na sociálních sítích, po nichž jim posílám pokyny k individuálnímu tréninku. Cestovat za nimi a objet půl Moravy na kontrolu dnes nejde. A tak jen si ověřuji, že nejsou nemocní a musím věřit, že v osobní přípravě nic nepodceňují a pro sebe něco dělají.
Čeho vám je nejvíc líto?
Fotbalu a našich příznivců. Po nádherném podzimu jsme měli doma hostit celky z popředí tabulky. Měli jsme přivítat Pardubice, Jihlavu, Zbrojovku, Duklu. Ta jména byla zárukou vyprodání stadiónu. A dnes? Pokud se bude hrát, tak bez příznivců. Bez potlesku, či hřímání obecenstva.
Co říkáte na rozhodnutí FNL o restartování soutěže v polovici května?
Pokud sleduji vystoupení premiéra, ministra zdravotnictví a jeho náměstka, tak nevím, co si mám o rozhodnutí myslet. Platí stále rozhodnutí, že roušku musíte mít na veřejnosti, kde se můžete pohybovat maximálně ve dvojici. Konzultoval někdo z LFA s vládou potřebnou výjimku, abychom nastupovali bez roušky? Jak to bude s restauracemi a hotely? Musíme se cestou na utkání někde najíst. Vyjíždíme k zápasům napříč republikou. Zápasy v Ústí, či Varnsdorfu se neobejdou bez zajištění noclehu. Taktéž oba pražské zápasy, které začínají dopoledne, potřebují zajištění noclehu se servisem. A kdyby onemocněl v kádru jen jeden jediný hráč, pak jdete automaticky do dvoutýdenní karantény. Myslím si, že termín zahájení není moc reálný. Obávám se, že letošní ročník bude zrušen, stejně jako amatérské soutěže.
Co si myslíte o budoucnosti fotbalu?
Fotbal je fenomén a tak nezmizí. Jen z počátku bude silně poznamenán pandemii. Ani ne co se týká zdraví, ale spíše finančně. Světová mužstva nyní zavírají peněženky. Na Slovensku padl do insolvence tak silný klub, jakým je Žilina. Rozpočty klubů se nebudou naplňovat. Už před koronavirem to bylo velmi těžké, navíc po něm, kdy zdeptané podniky, či živnostníci, dosud přispívající klubům, nebudou mít z čeho dávat peníze navíc. A mám obavu, že se peníze nedostanou ani k těm nejmladším sportovcům v základní tělovýchově, natož aby se peníze dávaly profesionálním sportovcům, byť je to dnes profese jako každá jiná.
Jak trávíte nyní čas?
Pobývám víc doma. Sleduji zprávy, v nichž mi chybí trocha optimismu. Když slyším, že v rouškách se bude chodit do léta, tak je mi jasné, že fotbal asi soutěže nedokončí. Představte si, že trénujete, či hrajete zápasy s rouškami na nosu a ústech. Navíc před prázdnými tribunami. Tím naprosto fotbal ztrácí smysl. Ale na strasti zapomínám, když si hraji se svým pět a půl roku mladým synem Mateem, s nímž si kopu do míče na naší zahradě.
Dotkla se vás opatření i finančně?
V Líšni pracujeme ve skromných podmínkách. Nejen já, ale i hráči, kteří k dosažení nějakého vyššího standardu musejí chodit do práce. Vítek může mít za sebou těžký vojenský výcvik, ale sedne do auta a přijede na trénink. Svoji profesi má Hlavica. Málek vstává brzy ráno a od šesti hodin do dvou je za volantem. Minařík si přehazuje směny na noční, aby mohl být v pět hodin na tréninku s ostatními. I já jsem spolupracoval s italskými přáteli v dovozu automobilů, což se samozřejmě zastavilo. Jen tak na okraj od dovozu přes úpravy až po STK a konečný prodej auta přišlo o práci dalších šest, sedm lidí, kteří se na tomto produktu podíleli. O práci přišla i má přítelkyně, která jezdila za zaměstnáním do Rakouska.
Máte spolupracovníky a přátele v Itálii, nejvíce zatížené v boji s pandemií. Jste s nimi ve spojení?
Mám tam povícero známých, ale ve spojení jsem především se dvěma nejbližšími kamarády. První, žijící ve Ferraře, nyní buduje asi dvacet kilometrů od moře penzión. V současné situaci sice nemá zákazníky, ale to se může za rok změnit. Druhý kamarád žije přímo v ohnisku nákazy v Milaně. Tam je život pevně svázaný. Musí být neustále doma. Veškeré dění je kontrolováno policií. Nakoupit může pouze jeden den v týdnu. Na nákup může jít z rodiny jen jeden. Před obchody jsou pak dlouhé fronty. Život v Milaně musí být skličující.
Poslední otázka nesouvisí s předchozími. V internetové adrese máte jméno někdejšího vynikajícího argentinského fotbalisty Valdana. Jste jeho obdivovatel?
Šlo o přezdívku, kterou jsem dostal při nástupu do Rudé hvězdy v Hrušovanech. Kamarádi na mne asi nechtěli křičet Valachoviči a tak díky shodným prvním třem písmenům ve jméně jsem dostal tuto přezdívku Na to, co Jorge Valdano dokázal jako hráč, trenér, či sportovní ředitel Realu, je to pro mne příjemné pojmenování.
MILOSLAV VLAŠIC