Singletraily jsou úzké jednosměrné stezky vybudované pro velké i malé bikery. Mají různou obtížnost a délku a většinou vedou zalesněnými stráněmi. Spojují je společné rysy, a to klopené zatáčky, houpáky, stoupání a klesání různých obtížností. Žádná ze stezek nevede jen z kopce, nebo naopak jen do kopce.
Jedinečnou zábavu zajišťuje četnost těchto prvků. Jste-li zdatnější jezdec a nebojíte se „to pustit”, můžete si v některých úsecích užít malé i větší skoky. V okolí Mariánského údolí se nachází v součtu 26,5 km tras. Na singeltraily mohou vyrazit téměř všechny věkové kategorie. Je potřeba, abyste měli kolo vhodné do terénu a alespoň ucházející fyzickou kondici.
Singeltraily v Mariánském údolí vybudovala parta nadšenců, která s jejich tvorbou měla již několikaleté zkušenosti. Líšeňské stezky jsou součástí projektu SINGLETRAIL Moravský kras, z.s. První stezky vznikaly v Jedovnicích v letech 2015/2016 a na základě nadšených ohlasů pokračovala výstavba v líšeňských a mokersko−horákovských lesích. V květnu 2018 byla otevřena první trať a v srpnu 2018 byl projekt dokončen. Výstavbu financoval Jihomoravský kraj a město Brno. Na údržbu pak přispívá částečně Jihomoravský kraj formou dotací a sponzoři, které spolek osloví sám. Zanedbatelnou (drobnou) částkou i samotní cyklisté.
Přestože byly při výstavbě použity malé stavební stroje (například bagr typu UNC, dumper (pásový přepravník), vibrační deska), nedošlo k žádnému narušení krajinného rázu. „Trasa se záměrně vybírala tak, aby se nemusel pokácet jediný strom a nedošlo ke změnám, které by narušily vzhled prostředí. V podstatě se prováděly drobné terénní úpravy formou zpevnění povrchu a vysprávek nerovností tak, aby nově vznikající stezky byly sjízdné na MTB (horská kola).“ uvádí jednatelka spolku SINGLETRAIL Moravský kras, z.s., Veronika Tušková.
V Mariánském údolí se nacházejí tři okruhy. Na stránkách www.singlekras.cz jsou veškeré potřebné informace: kudy traily vedou, jak jsou dlouhé, jaká je náročnost a zda jsou vhodné i pro děti. Orientovat se můžete také podle mapy s legendou. Všechny tyto informace naleznete i na tabuli umístěné před vjezdem na trať.
Okruh číslo 1 začíná za bobovkou stoupáním, “dupačku” vám zpestří několik dřevěných lávek. Na tuto trasu se lze také napojit za líšeňským hřbitovem, kam jezdí autobus č. 58. Tuto možnost ocení nejmenší jezdci a lenoši. Po následujících zatáčkách, houpácích, skocích (jestli se necítíte, zpomalíte si a „skokánky” bezpečně přejedete) se po šesti kilometrech vrátíte téměř k bobovce, a sice na první louku. Při výjezdu z trailu buďte opatrní, sjíždíte na frekventovanou cestu.
K okruhům číslo 2 a 3 se dostanete asfaltovou cestou, která se odděluje z údolí do kopce za restaurací U Raka. Kus před hájenkou se rozhodnete, zda vyrazíte doleva na okruh č. 2 nebo vyzkoušíte okruh č.3 vpravo.
Na dvojce vás čeká ještě chvilka stoupání. Odměnou vám bude trasa nejdelší, která měří 14 kilometrů. Tato trasa je nejvhodnější pro děti, je o něco méně technická než jednička. Po kličkování, klesání i stoupání se dostanete k cíli, a to opět k první louce. A opět dávejte pozor, vjíždíte na cestu oblíbenou zejména mezi pejskaři, tak ať nepřejedete nějakou tlapku.
Nebo si ještě kousek vyšlápnete po asfaltce a vydáte se doprava na okruh číslo 3. Svůj zážitek zahájíte klesáním. Tato trasa je vhodná pro zdatnější cyklisty. V první části je trať značená červenou barvou a končí černou. Po nejnáročnějším (nebo také nejzábavnějším, záleží na úhlu pohledu), 6,5 kilometru dlouhém úseku se vyhoupnete opět na asfaltové cestě nad Rakem. Dávejte při výjezdu pozor, ať se nesrazíte s projíždějícím autem či jiným cyklistou, který si to peláší seshora. Všechny stezky jsou v různých úsecích značeny informativními cedulkami. Např. zvýšená opatrnost, křížení cest, možnost srážky s autem a tak podobně. Dbejte tedy těchto upozornění. Když se po asfaltové cestě vrátíte dolů a u Raka se dáte doprava, zakrátko se dostanete na konec první louky. Toto místo spojuje všechny trasy, a proto je zde plánovaná základna.
V plánu je také cyklokroužek pro děti od 6 let. Děti se v něm naučí, jak ovládat své kolo a pohybovat se s ním v terénu. Takový cyklokroužek úspěšně funguje už druhým rokem při základně v Jedovnicích.
Líšeňské singletraily se jeví jako ráj na Zemi a štěstí pro všechny. Bohužel tomu tak ale není. Traily v Líšni mají i nepřátele. V červenci 2018 neznámý pachatel na jednu ze stezek nastražil past v podobě hromady kamení, a to těsně za zatáčkou. Jeden z jezdců, který trasu brázdí pravidelně, utrpěl vážné zranění. Na přelomu března a dubna tohoto roku se opět našel záškodník, který vynaložil ještě větší úsilí a do země nastražil pasti v podobě kovových trnů. Tentokrát tuto skutečnost projíždějící cyklista nahlásil policii. Policisté však nakonec případ kvůli nedostatku důkazů odložili. „Nepodařilo se zjistit, kdo tam hroty umístil a proč, zda v tom byl úmysl,” uvádí zpravodajský portál www.idnes.cz z 10. dubna 2019.
„Jsem z Líšně a jezdím tady často. Kombinuji cesty pro pěší i traily. Na trailech si ale nejvíc vyčistím hlavu, protože nemám strach, že mě někdo skočí do cesty nebo se zamotám do vodítka nějakého psa. Jezdím tady i s pětitiletým klukem. Představa, že se za zatáčkou vrhne do hromady kamení, mě k smrti děsí. Kuba je malý kluk, a když si to nemocnicí odskákal dospělý chlap, který už má něco naježděno, nechci ani domyslet, co by mohlo čekat našeho Kubu,“ říká maminka Verča.
„Při pravidelných údržbách trať kontrolujeme. Doufáme, že podobné situace se už nebudou opakovat. Dotyčný (či dotyční) by si měl uvědomit, že tím ohrožuje zdraví a životy ostatních,“ dodává paní Tušková.
Další, kteří z trailů nejsou nadšení, jsou myslivci. Stěžují si na hlučnost cyklistů. Zástupci spolku s nimi jednali a společně nalezli kompromisní řešení spočívající ve zkrácení doby, po kterou jsou traily otevřeny. A to následovně:
- prosinec - únor - STEZKY UZAVŘENY!!!
- březen, duben, září - listopad - 9:00 – 17:00
- květen - srpen - 8:00 – 19:00
A co by Veronika Tušková ráda vzkázala bikerům líšeňských singeltrailech? „Aby se jim u nás líbilo a zároveň bych je chtěla poprosit, aby dodržovali provozní řád, byli vůči sobě ohleduplní a také aby nám třeba formou členství či jinak přispěli na pravidelnou údržbu, neboť stezky nejsou jinak zpoplatněny. Děkuji.“
Martina Rychtářová
