Základní kámen Orlovny byl položen v roce 1922 díky úsilí řady líšeňských občanů, kteří pro svůj záměr získali od hraběte Ludvíka Belcrediho darem pozemek tehdy ležící na okraji Líšně. Jejich cílem bylo vybudovat pro svůj spolek zázemí, které by jim umožnilo rozvíjet činnost v oblasti sportovní, kulturní i společenské. Již roku 1923 byla budova otevřena a prvním starostou Orla byl tehdy zvolen řídící učitel Jindřich Šťastný, kterému se podařilo pro Orel získat i kinolicenci. Tak líšeňští občané mohli již od dvacátých let 19. století sledovat první němé filmy v líšeňském kině. Bohatý společenský život, na který někteří pamětníci dodnes vzpomínají, v Orlovně skončil s nástupem II. světové války. Činnost spolku byla pozastavena, v budově Orlovny byla zřízena ubytovna a také stáje, budova byla poškozena výbuchem bomby.
Po roce 1945 se činnost Orla podařilo obnovit jen na krátkou dobu svobody, poté v jedné části budovy fungovalo kino Svět, druhá část se přeměnila na jesle. Budova nebyla příliš udržována a její chátrání pokračovalo i po roce 1989. Naštěstí nedošlo k prodeji objektu, který i se zahradou zahrnuje téměř 4000 m2 plochy. Jesle již nebyly třeba a tak v uvolněných prostorách našla zázemí sociální služba pro mentálně postižené – Effeta. Kino nepřečkalo konkurenci velkých multikin a skončilo promítání v roce 2003, část této budovy se přeměnila na prostory sloužící SK Líšeň, kde má sportovní klub svoji tělocvičnu, posilovnu, šatny a klubovnu. MČ ale do budovy příliš neinvestovala, což je zřejmé nejen z jejího vnějšího, ale i vnitřního vzhledu.
V současné době část budovy a zahradu opouští sociální služba Effeta, která se stěhuje do vlastních, nově zrekonstruovaných prostor na Strnadově ulici a pro MČ se otevírá otázka, jak s touto částí budovy i se zahradou dále nakládat. Co by zde obec nejvíce potřebovala? Jak má tento svůj majetek nejlépe využít, aby sloužil občanům Líšně? V tomto uvažování by se měl brát v úvahu další velký stavební rozvoj této oblasti Líšně na polích směrem k Podolí. Obyvatel zde bude přibývat a obecních pozemků je v těchto místech jen málo. Činnost, kterou zde obec podpoří, by se měla odvíjet od potřeb občanů Líšně. MČ z toho důvodu nechala zpracovat stavebně-technologický průzkum budovy a dendrologický posudek starých lip v zahradě, protože i tyto údaje mohou mít na další uvažování o objektu vliv, a otvírá veřejnou diskuzi, na jejímž konci by mělo padnout jasné rozhodnutí, jaká bude budoucnost líšeňské Orlovny.
Eliška Vondráčková, I. místostarostka