Předposlední únorovou neděli jsme v Líšni měli možnost již po deváté společně oslavit obnovené Ostatky, což jsou dny, které „ostávají“ (zůstávají) před obdobím půstu, nejvíce se v nich dle tradice hoduje, pije a tančí, a završují tak masopustní období, které začíná 6. ledna a končí Popeleční středou, tedy 40 dnů před Velikonocemi.
Myslím si, že letošní Ostatky měly velice hojnou účast navzdory tomu, že se konaly v období jarních prázdnin, a v mnohém byly tradiční i zdárně inovativní. Pro ty z vás, kteří jste se letos nemohli zúčastnit nebo chcete nakouknout pod pokličku ostatkových příprav, jsme připravili krátký rozhovor s hlavními letošními organizátory Kristýnkou Kučerovou (do konce Ostatků první stárkou) a Ondrou Zendulkou.
Jak dlouho jste Ostatky připravovali a kolik lidí se do příprav zapojilo?
KK: Od září se začalo řešit, jak to celé vůbec s letošními Ostatky bude. Postupně se dospělo ke komunikaci v organizační skupině Líšeň sobě, Líšňáci, Městská část Líšeň a KCL. Tato skupina se pak díky spoustě aktivních lidí rozrostla a v konečném důsledku se podílelo na celé akci nespočet zapálený dobrovolníků, kterým děkujeme.
V čem byly letošní Ostatky nové?
KK: Chtěli jsme akci tak trochu vdechnout nový život. Jak scénkami v průvodu, tak jistým inovacím. Třeba novou výzdobou jak na zámku tak na Dělňáku. Zabijačkou a celkovým programem na zámku. Veselou tombolou na večerní zábavě. A hlavní novou myšlenkou bylo propojení krojovaných a maškar.
Kolik bylo letos masek, které z nich nesmí v Líšni nikdy chybět a proč?
OZ: Dopředu jsem byli domluveni se zhruba 50 maškarami, ale na poslední chvíli se přidalo ještě pár dalších. Stalo se už pomalu tradicí, že další, zejména děti, se v kostýmech přijdou podívat s rodiči přímo na průvod. Mezi maškarami určitě nesmí chybět Bakus, bůh vína plodnosti a nespoutaného veselí, který má na povel ostatní maškary a Medvěd, který může v Líšni za všechno špatné a musí proto být po zásluze potrestán. Velmi oblíbené mezi diváky jsou zase třeba Smrtka nebo falešné nevěsty.
U nás mají Ostatky určitou spojitost i s hody, můžete to našim čtenářům přiblížit?
OZ: V rámci večerní zábavy dochází k předání hodového práva. První stárek si tedy vybere svého nástupce, pro další rok a předáním práva mu svěří odpovědnost za uspořádání hodů dalších.
Dle velmi dávné tradice, staré několik tisíc let, se jeden den v roce, zpravidla v tomto období, mohla beztrestně kritizovat moc světská i církevní. Bylo letos nějaké téma, které jste takto proprali?
OZ: Myslím, že vše co Líšňáky trápí bylo pěkně shrnuto v Líšeňských koninách. Něco si ještě přisadil farář při pochovávání basy, ale jak jste zmínila beztrestně se smí kritizovat jen v den Ostatků...
V loňském roce se přetřásala otázka financování Ostatků, letos v tomto směru nebyl problém?
OZ: Letos jsme se domluvili s KCL na modelu financování, který nám umožnil zaplatit část materiálu na nové maškary, výzdobu Dělňáku, ozvučit průvod i nádvoří zámku či uspořádat dílnu s výrobou maškar. Nebylo potřeba žádat o dotace, které byly schvalovány často až po Ostatcích. Nutno ale dodat, že bez mnoha hodin dobrovolnické práce by Ostatky v současné podobě být nemohly a tu ani penězi zaplatit nelze. Proto díky všem, kdo se Ostatků aktivně účastní i těm, kteří se přijdou jen podívat.
Co bylo v přípravě nejnáročnější?
OZ: Najít si dost času mezi pracovními, rodinnými a dalšími povinnostmi i na přípravu Ostatků.
KK: Popravdě řečeno nečekala jsem, že přípravy budou tak náročné. Spánek chyběl i díky zkouškovému období, kterým jsem procházela zároveň s přípravami této akce. Bez spolupráce by to nešlo. Klobouk dolů za to, že to Pavla Dombrovská zvládala předchozí roky téměř sama.
Za přípravou Ostatků je skutečně mnoho práce, a proto bychom touto cestou chtěli Kristýnce i Ondrovi a vůbec všem, kteří se jakkoli do příprav Ostatků zapojili, velice poděkovat a zároveň popřát Ostatkům příštím, aby se mohly uskutečnit. Málokoho z nás by asi napadlo, že všichni budeme v těchto dnech prožívat v určitém smyslu nedobrovolné postní období. Nechť ho prožijeme ve zdraví a ať má i pozitivní přínos pro každého z nás!
Petra Švehlová
za Redakci Líšeňských novin