Poslední léta pozoruji, že se na mnoha místech v sídlišti objevily nepěkně vydupané trasy. Někde už se nejedná ani o trasy, nýbrž o slušně hluboké erozní rýhy, z nichž už půdu odnesl čas (přesněji déšť) na přilehlé chodníky. A tak se dupe zas o kousek vedle. S podivem kolikrát sleduji, jak lidé raději šlapou v elegantní obuvi blátem, než aby šli kousek vedle po asfaltu. Čím to? O nějaké významnější zkrácení cesty mnohde nemůže být ani řeč, i když samozřejmě někde jsou i dost nelogicky umístěné nebo chybějící chodníky. Myslím, že je nás tady zkrátka příliš mnoho na ten luxus-chodit po trávě-aniž by to nezanechalo ošklivé následky. Škoda peněz na další dláždění nebo rekultivaci zničených trávníkových ploch. Není lepší nechat trávu růst?
Edita Kremláčková