Letošní rok je z hlediska líšeňského národopisu rokem hned několika výročí. Připomněli jsme si je na Národopisné slavnosti Františka Svobody a Josefa Trávníčka, která se 23. května konala v líšeňském Dělňáku. Prvním jubilantem byla sama tato slavnost – letos tomu bylo 15 let, kdy jsme zde na Františka Svobodu vzpomínali poprvé. Kulaté 40. výročí pak oslavil Národopisný soubor Líšňáci, jemuž přišli spolu s domácími gratulovat také hosté z Velké Bíteše. Na závěr programu, v němž kromě Bítešanu vystoupil soubor Stará Líšeň, Líšňáček i Cimbálová muzika Líšňáci, jsme zavzpomínali na ty, kdo se na vedení NS Líšňáci podíleli v minulých letech. Chvílí nejvzácnější pak bylo poděkování tomu, kdo souboru v posledních letech věnoval nejvíce úsilí a energie – panu Josefu Trávníčkovi, který by se právě v tento den dožil 45 let. Věříme, že byl při všech těchto oslavách s námi; naše díky vyjádřené kyticí za něj převzala jeho maminka. Vzpomínání na historii NS Líšňáci pak pokračovalo i po skončení národopisné přehlídky besedou z cyklu „Paměť Líšně“.
Také vzpomínání na Pepu, jak jsme mu mnozí říkali, mělo své pokračování. Jeho rodinní příslušníci, blízcí přátelé, kamarádi, kolegové i další účastníci se znovu 29. května v 19 hodin sešli u zámku, aby zahájili symbolickou pouť na Kostelíček. Během několika zastávek na hezkých místech Líšně zazněly úryvky z jeho poslední knihy „Kostelíček Panny Marie Líšeňské“. Rozsvícený Kostelíček, který pak ve tmě zářil do daleka a k němuž se možná i proto ještě pozdě večer sbíhali lidé, jako by souzněl s mottem právě probíhající Noci kostelů – Žádná tma pro tebe není temná, noc jako den svítí... Ať se naplní již minule zmiňovaný Pepův oblíbený citát o tom, že všechno má svůj čas – ať pro nás navzdory všemu nepřestává čas naděje...
Milena Tomanová
