Pyšně se dívám na svoje mladší dítě, jak si hrdě vykračuje s obří aktovkou na zádech směrem ke královně. Do školky už půjde jenom desetkrát, pak mu začne škola. A začnu vzpomínat. Vzpomínat na první zápis, druhý zápis, až na třetí rok jsme uspěli. Školku jsme vybírali kvůli zahradě, velký a příjemný výběh byl pro nás prioritou. A taky dobré reference. To všechno mateřská školka Neklež měla. A i když je od našeho domečku trochu dál, můžu teď, o čtyři roky později říct, že nám stála za to.
Kluci si užili spoustu zábavy s ostatními dětmi, těšili se na každou zábavnou akci, ať už to byla divadla, exkurze, výlety. Bylo jich hodně. Dodnes nechápu, jak paní učitelky dokážou obléct celou třídu, vypravit všechny děti na autobus, odvézt se do Mariánského údolí, zvládnout tam hezký program a vrátit se včas do školky na oběd.
Skvělé bylo i plavání, nebo školky v přírodě. Ale i samotný „obyčejný“ pobyt ve školce skončil nezřídka protaženým „ksichtem“ a větou: „Jsi tady blzy, vždyť jsem si ani nepohlál!“ (Ve čtvrt na pět odpoledne.)
Teď už to bude jenom párkrát. Škola volá. A nám zbývá jenom poděkovat celému týmu Mateřské školky Neklež a popřát jim ještě hodně takových lumpíků, jako byli ti naši.