Jestli někdo z líšeňských rodáků dosáhl v krásné literatuře nejen československého ale i evropského ohlasu, pak to byl Mirek Elpl, oficiálně ing. Eduard Elpl. Narodil se 16. 11. 1905 v domě na náměstí Karla IV.
Psaní básniček a pohádek pro děti viděl u svého otce Eduarda, jeho strýc MUDr. František Elpl vydal roku 1904 v Praze knihu pohádek a pověstí z Líšně. Proto Mirek už jako školák psal „říkanky“ a posílal je s pomocí otce do různých dětských časopisů. Absolvoval reálné gymnázium v Brně (1923) a poté Vysokou školu báňskou v Příbrami (1931). V Příbrami mu vycházejí první díla, jsou to jak soubory básní, tak i hornická próza. Jeho nejlepší práce ale vznikly ve třicátých letech, kdy měl možnost navštívit několikrát jižní Evropu. Z okouzlení jadranským pobřežím vznikla kniha „Města na pobřeží“ (1935), několik pobytů v Benátkách a intenzivní studium dokumentů mu umožnilo napsat jeho nejslavnější dílo „Marco Polo. Člověk a doba“ (1937). Knihu navíc krásně vyzdobil kresbami a iniciálkami kapitol malíř Petr Dillinger. Příběh zřejmě nejslavnějšího středověkého cestovatele, jeho zážitky na mongolském dvoře Kublaje chána, nedůvěra a výsměch, které vyvolalo jeho vyprávění po návratu do Benátek. Prostě osud člověka, jenž předběhl svoji dobu. O románu se pochvalně vyjádřila řada celá řada Elplových vrstevníků, byl přeložen do italštiny, byl zdramatizován a vysílán rozhlasovými stanicemi. O „Městech na pobřeží“ referovaly jugoslávské časopisy, rovněž v Maďarsku zaznamenali s uznáním Elplova díla. Autor byl poctěn reprezentovat Moravské kolo spisovatelů při uvítání presidenta E. Beneše, když v srpnu 1937 navštívil Uherské Hradiště.
Až do roku 1938 pracoval jako úředník v záložně, během války dělal závodního v uhelných dolech rosicko-oslavanského revíru. V r. 1940 vydává cyklus historických povídek z dějin Ivančic pod názvem „Tři zlaté poháry“ a r. 1943 „Důl U veselého rytířstva“. Jeho další dílo „Don Quijote před kostelem“ (1944) vznikalo ve velmi zvláštním prostředí – ve strojovně uhelného dolu v hloubce 640 m pod zemí. Válka ale přerušila nadějný vývoj spisovatele. Nejdříve byla do koncentračního tábora odvezena jeho žena, pak byl i Elpl vězněn na Kounicových kolejích v Brně a později v Klettendorfu u Vratislavi. Odtud se mu sice podařilo v únoru 1945 války utéci zpět na Moravu, musel se však skrývat nejdříve v ivančické nemocnici, později v sanatoriu u Jevíčka. Zážitky z války se odrazily v pracích „Česká rapsodie“ (1945) a „Jaro v Jevíčku“ (1946).
Po osvobození se republika rozhodla využít jeho báňských znalostí a dostal za úkol uvést do chodu uhelný důl Julius na Rosicku (byl ředitelem dolu), po roce 1954 pracoval jako důlní inženýr. Vznikla kniha „Hvězdy nehasnou v popelu“ (1959) o slavných objevitelích zákonů vesmíru a při příležitosti existence 200 let rosicko-oslavanského revíru se objevilo dílo „Černí andělé“ (1960), které ale vyšlo již krátce po jeho smrti (7. 2. 1960).
Nemohly zde být zmíněny všechny práce tohoto skutečně znamenitého moravského spisovatele, jeho celé dílo totiž zahrnuje 21 titulů. Je uváděn mezi významnými osobami jak města Brna, tak města Ivančice. Za svoji činnost v hornictví obdržel v roce 1959 vysoké státní vyznamenání. V sídlišti Brno-Líšeň je po něm pojmenována ulice. Pochován je na Ústředním hřbitově města Brna v Čestné aleji.
Antonín Přichystal
Legenda k fotkám
- Obr. 1 Mirek Elpl ve svých 54 letech
- Obr. 2 Kniha „Hvězdy nehasnou v popelu“ s podpisem autora
