V tomto čase správného moravského jara, jak má být – sem tam nějaký deštík, sluníčko šimrající svými paprsky naše tváře, jsme definitivně uzavřeli letošní ladovskou zimu bohatou na sněhové srážky a dodržující téměř dokonale vymezený kalendářní čas. Nezvykle rychlým jarním doháněním svého času příroda nabídla oku lahodící rozvíjející barevnost všech svých perutí a zvala každého do své náruče k rekreačním a relaxačním pobytům mimo šedé stěny obydlí měst a vesnic. Jistě se každý rád se nechá sluníčkem vyprovokovat a za krásných letních vyrazí se svými blízkými nebo i sám alespoň na krátkou procházku, pobyt v zeleném chrámu lesa. samozřejmě, že každý člověk v dobré vůli vstupující do přírody nepochybně patří, ale ne vždy si všichni uvědomují, že nejsou v chrámu přírody sami, a že nedílnou součástí tolik obdivované krásy jsou i jiné živé součásti. Vstupujeme do hájenství volně žijících živočichů, mimo jiné ptactva, savců, ryb i dalších tisíců druhů více, či méně nápadných, do prostředí rostlinných společenstev a všem je volná příroda přirozeným životním prostředím, domovem a svou přítomností tu naši naturu nenahraditelně obohacují a tvoří.
Byť člověk je nepochybně nejvyspělejším produktem evoluce, nepokrytě se pyšnící rozumem a inteligencí, mnohdy jeho chování a prováděné skutky již však této sounáležitosti k přírodě neodpovídají. Vnímavému oku a uchu ohleduplného člověka neunikne odkládání odpadů, bezohledné poškozování volného přírodního terénu nesmyslným a hlučným adrenalinovým odreagováváním se vlastníků čtyřkolek, terénních motocyklů, nezodpovědné rozdělávání ohňů a v neposlední řadě i nadměrně zbytečná hlučnost pěších „rádoby“ turistů, kteří si tak ani nemohou vychutnat klid a harmonii přírodního prostředí. Na vzájemnou bezohlednost, na různé formy projevů mezilidských animozit, na sobeckost a netolerantnost v občanském soužití jsme si bohužel všichni hrozně rychle zvykli a dokázali jsme se přizpůsobit. Zamysleli jsme se však někdy nad skutečností, že ostatní živí tvorové ve svém přirozeném prostředí lidské schopnosti postrádají a jen velmi těžce se mohou vyrovnat s negativním dopadem agresivních projevů lidské činnosti omezující a devastující jejich životního prostředí?
Mimo to se změny ve velkoplošném zemědělském hospodaření v naší krajině neblaze promítají do dalšího zhoršování prostředí, snižování kvality a úrodnosti zemědělských půd a následně snížení stavů tzv. zvěře drobné - zajíců, bažantů a koroptví, které v důsledku výsevů především technickými plodinami bez podsevů ztrácejí různorodost prostředí a možnost vlastní obživy. Neviditelná ruka trhu jasně pracuje i v této oblasti - minimalizováním živočišné výroby není dodávána do půdy tolik potřebná přirozená výživa, víceleté rostlinné kultury pícnin nechrání půdu proti větrným a dešťovým erozním vlivům, při aplikaci bezorebného obhospodařování pozemků, nepromyšlených osevních postupů dochází k tzv.bleskovým povodním, odplavováním úrodných horizontů půdy, protože krajina není schopna absorbovat srážky; opakováním stejných osevů na plochách k degradaci půd, kterou masivní hnojení a ošetřování chemickými prostředky nemůže zastavit. Vše se proto následně negativně promítá do živočišné složky těchto biotopů. Naopak rostlinná výroba realizovaná velkoplošnými osevy bez dělících, vsakovacích pásů různými druhy technických plodin – kukuřice, slunečnice a řepky – nebývale prospívá zvěři černé, divokým prasatům, která zde nachází neomezený úkryt a možnosti obživy a naopak jsou zde horší možnosti snižování stavů lovem. V důsledku toho dochází v posledních letech k téměř nekontrolovatelnému, razantnímu vzestupu stavů zvěře černé, o čemž svědčí v některých oblastech meziročně i více než 100 % nárůst odlovu zvěře černé. Na straně jedné stavy černé zvěře se zvyšují, na straně druhé se novou průmyslovou a občanskou výstavbou, rozvojem měst a obcí a dalšími zásahy člověka zmenšují její přirozené prostory pobytu a v důsledku uvedeného dochází k nepředvídatelné migraci zvěře černé do prostředí, ve kterém se v minulosti vyskytovala pouze výjimečně. Tato okolnost se úzce dotýká i nejbližšího okolí Líšně a jistě mnohým neunikl nejrozšířenější znak pobytu zvěře černé představovaný přerytím půdy – buchtováním, nejen v blízkých lesních oblastech, v polních lokalitách, ale i v blízkosti zahradních kolonií. V této souvislosti je naší povinností všechny návštěvníky extravilánu Líšně informovat o možných nebezpečích, které z této skutečnosti vyplývají. V jarních měsících začíná černá zvěř vodit své nové přírůstky v tlupách, kdy ve složení tlup převládají bachyně se selaty a vede je vodící bachyně, a toto období se stává pro příležitostné návštěvníky lesů nebezpečným. Zvěři černé je přisuzována výrazně převažující aktivita noční, dnes tomu však zdaleka není, neboť již uvedené důsledky negativní činnosti člověka vedou zvěř černou ke změně jejich způsobu života. Naopak není vzácností setkat se s ní i za bílého dne, při vyrušení z denního odpočinku pohybem v lesních porostech mimo cesty. Samičí zvěř černá při náznaku vlastního ohrožení velmi aktivně ochraňuje svoje potomstvo před okolním nebezpečím. I běžný návštěvník, který dodržuje základní pravidla pobytu v lese, tzn. pohybuje se po lesních cestách, nadměrně nehlučí a ani jinak nenarušuje klid v lese, může být neočekávaně překvapen útokem zvěře černé v důsledku neodpovědného chování jiných návštěvníků, kteří nejsou ochotni přes veškerá upozorňování respektovat příslušná ustanovení platné legislativy. V tomto směru jsou zvláštní kategorií majitelé psů nechávající je pohybovat se bez vodítka v honitbě, což samo o sobě je přestupkem. Volně pohybující se pes v houštinách lesních porostů může nejen svým pohybem, ale i pouze svojí pachovou stopu vyprovokovat zalehlou bachyni se selaty k nebezpečnému útoku, který může být zdraví i životu člověka nebezpečný. Z výše uvedených důvodů žádáme vůdce psů v honitbách, aby ve vlastním zájmu i v zájmu ochrany zdraví ostatních návštěvníků okolní přírody Líšně nedopřávali svým miláčkům volný pohyb bez vodítka v honitbách a nedopouštěli se tak přestupkového chování v rozporu se zákonem o myslivosti.
Naše doporučení platí i s ohledem na každoroční vysokou úroveň vzniklých škod na zvěři srnčí v důsledku stržení psem. Není příjemné pomyšlení, že stržením srny zahynou i nenarozená mláďata nebo již odložená, o které se nemůže srna postarat. Chovatelské škody na volně žijící zvěři takto vzniklé jsou stanoveny závazným pokynem vypracovaným Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, který je využíván Policií ČR a soudy k vyčíslení škody, která téměř vždy přesahuje kvalifikaci trestného činu, tj. škody většího rozsahu.
A jak nám ukládá naše Ústava, zůstaňme v odhodlání společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní bohatství, tedy i zvěř a její životní podmínky.
Myslivecká společnost „STARÉ ZÁMKY“ Líšeň