Koncem ledna je ráno ještě tma. Za okny hustě padá sníh. Bílá deka pokryla i jinak odklizené chodníky. V půl sedmé nás probouzí dcerka. "Dneska jdeme do školky?", ptá se nedočkavě. Ještě se sny na očích se sunu na pravidelnou ranní hygienu. Pak jdu do sklepa pro boby. Ano, dnes jdeme do školky, ale trochu jinak, než většina dětí z naší ulice.
Autobus č. 55 nás vypustí na zastávce Mariánské údolí. "Příští zastávka Mariánka," supluju autobusového hlasatele. Dcerka si sedá na boby, já se omotávám popruhem a vyrážíme na patnáctiminutovou polární výpravu. Ledva se přiblížíme k restauraci U Raka, cestu nám zkříží veverka. Ta hnědá. Nese si ke snídani šišku. V houští ptačího zobu se překřikují modřinky s koňadrami, kdo má větší právo na černé bobule. Přecházíme můstek přes Říčku za Eldorádem. Jelci se zřejmě polekali otřesů mých kroků a plavou se ukrýt pod led. Ukryli se právě včas, volavce nezbude, než se nakrmit někde jinde.
Kromě praskání sněhu je zde hrobové ticho, ani se nechce věřit, že za tímhle kopcem bydlí skoro půl milionu lidí. Ticho už ovšem narušuje bečení ovcí. "Ovečka má malou ovečku," dovídám se o přírůstku do stáda. Husy už se taky protahují a hledají volnou nezamrzlou vodu na potoce. To už jsme na dvoře lesní školky Mariánka v areálu Kadlcova mlýna. Předávám dítě do péče paní učitelce Káti. "Odpoledne přijede maminka", loučím se, ale už mě nikdo neposlouchá. Jdu zpátky na autobus. Je to přesně ta chvíle, kdy by dospělí chtěli být opět dětmi. Začínají jezdit první auta...
Teplota se před polednem vyšplhala nad nulu. Děti jsou díky outdoorovému nepromokavému oblečení docela suché, ovšem zablácené. Rychle se převléct do čistého oblečení, na oběd a teplý čaj, který si uvaří děti samy pod dohledem paní učitelky. A po obědě do spacáku. Začínají se trousit první rodiče. "Dneska jsem spala vedle Vojty a Karlíka"... "Mami, můžu si vzít tenhle klacík, to je z dubu"... "Podívej se tati, tohle je náš sněhulák"... "No ty vypadáš, Emička si to dneska užívala paní učitelko, že...?" Dětem obvykle svítí oči, rodiče se shání po oblečení. Je slyšet startující auta a po chvíli se v údolí opět rozhostí klid. Obloha se zatahuje. První sněhové vločky dávají naději, že si to zítra ráno můžu zopakovat.
Lukáš Bružeňák,
dcera navštěvuje Dětský lesní klub Mariánka, www.kavylos.cz
