Druhou zářijovou sobotu se Líšeň probudila do azurového hodového dne. Slunce vycházející na blankytné obloze pomáhalo líšeňským stárkům překonat únavu z předešlého týdne, v němž finišovaly přípravy na největší slavnost v roce. Vzpomínka na oslavu patrocinia líšeňského kostela – hodovou mši v neděli 1. září - provázela celý slavnostní týden.
Postavit máje na náměstí i u líšeňského zámku, vyzdobit opentlenými břízkami místa všech zastávek, kde bude průvod krojovaných tančit, i prostor u kostela sv. Jiljí – to byla sobotní ranní práce čtyř stárků. Čtyři stárky vstávaly opravdu za úsvitu, aby si nechaly vlasy zaplést „na motáč“ – s věncem z modrých pomněnek se odpoledne proměnily v „nekorunované královny“, jak psal kdysi v Brněnském večerníku novinář Josef Kučera. Pak stárky připravovaly koláče a ostatní sladkosti napečené pro odpolední i večerní hosty a zejména se soustředily na zdobení stárkovských klobouků pěti vysokými rozmarýnovými pruty i červenými stužkami. Vždyť klobouk stárka je vždy vizitkou šikovnosti a zručnosti jeho stárky. Pak už jen dozdobit voničku na kordulu, opentlit karafu na víno a hody 2013 mohou začít.
Stárci přivedli hodový průvod k domu první stárky, v němž čekala podle starobylé tradice i s ostatními třemi. Žádání o stárky se letos neobešlo bez komplikací. Nejdřív dostal první stárek lekci o křesťanském pozdravu a posléze musel obětovat tučnou husu JPak teprve zazněly fanfáry a následovalo sólo stárků. Další taneční zastávky „u křížku“ i „u Švehlů“ byly naplněny tancem, výskáním a zpěvem. I letos se potvrdilo novodobé rčení o tom, že nikdy nejezdí v Líšni tolik autobusů jako o hodech! Následovalo tradiční požehnání v nabitém kostele sv. Jiljí, při němž pan farář František Vavruša připomněl význam a smysl hodů,a pak stárci šli pro povolení hodů starostou Líšně Břetislavem Štefanem před restauraci U Libušky. Vše dopadlo dobře, hodování bylo povoleno! Navíc pan starosta společně s prvními stárky slavnostně pokřtil sérii čtrnácti pohlednic podle akvarelů akademické malířky Marie Gardavské s motivy líšeňských krojů. Pohlednice, které vyšly poprvé v roce 1910, zůstanou trvalou připomínkou letošního hodového veselí…
Pak už se průvod přesunul před líšeňský zámek, kde po slavnostním marši šest kolon tančilo moravskou besedu. Na parket se všichni nevešli, děti nakonec tančily na dlažbě – inu, nastupující generace bude prostě zocelená obtížnými podmínkami! Po závěrečném marši krojovaní odešli z parketu, ale nedošli daleko, pokračovali v zábavě na farním dvoře, kde vyhrávala Cimbálová muzika Líšňáci i muzika z Podluží, u sousoší Nejsvětější Trojice pro změnu Horváthovci – domů se prostě nikomu nechtělo. Večerní zábavu zahájilo stárkovské sólo, děvčata přišla převlečená do sukní – mušelínek a Dechová hudba Blučiňáci vyhrávala ještě dlouho po půlnoci…
Velké poděkování patří všem krojovaným obyvatelům Líšně i hostům z Pozořic a Šlapanic, Úřadu městské části Brno-Líšeň a panu starostovi Břetislavu Štefanovi, líšeňské farnosti u sv. Jiljí a panu faráři Františku Vavrušovi, Kulturnímu centru Líšeň, Rodinnému centru Pastelka, výtvarnicím Marice Bumbálkové (bez jejíchž slepic v Pohankově už hody prostě nemůžou být) a Haně Sosíkové i ostatním dobrovolníkům; těmto všem se podařilo vytvořit živou ulici, v níž si našly zábavu děti i dospělí. Divadlo, kejklíři, cimbálové muziky, vystoupení souboru Stará Líšeň i dětské atrakce – „šókle“ pod zámkem – kombinace toho všeho vytvořila krásnou společenskou atmosféru svátečního dne i noci. Idylu narušily jen noční projevy vandalismu na líšeňském náměstí. Škoda, že tito siláci nepřiložili ruce k dílu při přípravách a úklidu. Dobrovolníky vítáme!
Jaroslava Lánová