Francouzské vojsko v Líšni.

Zpátky

Napoleonská tématika je díky blízkému bojišti u Slavkova v Líšni stále živá. A tak možná mnozí přivítají, že ve dnech 12.-14. dubna bude na louce před zámkem k vidění tábor Francouzů a další akce se odehrají na nádvoří zámku a v Mariánském údolí.

Samotná bitva 2. prosince r. 1805 se sice Líšně přímo nedotkla, ale kvartýrování a spížování francouzského vojska ano. Připomeňme si, že se v bitvě utkali dva císaři, francouzský a rakouský a ruský car, a že ten francouzský vyhrál během pár hodin.

Říká se, že samotný císař Napoleon v Líšni nebyl, ale to není pravda. Přenocoval tři noci v zájezdním hostinci na Kandii a ta byla a je součástí Líšně. Dokonce mu tam ze zámku v Líšni převezli intarzovaný stolek, aby neseděl u hrubých hospodských stolů. V horní komůrce, kde přespal, do trámu někdo vyryl francouzský text, který nám zachoval prof. Alois Slovák: „S.M. L´ empereur Napoleon fait ici les trois nuits qui ont precédé la bataille d´Austerlitz“. (J.V. císař Napoleon zde strávil tři noci, které předcházely bitvě u Austerlitz.)

 Prof. Slovák nám též zapsal vzpomínku jednoho ze sedláků, kteří se s císařem před bitvou setkali (Napoleon se před bitvou sešel se sedláky z okolních vsí.): „Na kopci u Šlapanic, který francouzští vojáci nazývali Žuran a psali Juran, postavili granátníci Napoleonovi slaměný stan, blízko zálohy, odkud po bojišti rozhled byl nejlepší a odkud také počátek bitvy řídil. Napoleon seděl na návrší na malounkém šedém arabském koni v modravém plášti, několik kroků před svými maršály“.

 A jak se bitva dotkla samotné Líšně. Při rabování francouzští vojáci vyloupili faru i kostel, kde byl pouze jediný černý ornát. Všechny ostatní cenné věci byly uloženy na kůru za varhanami. Vojáci je ale našli a ukradli. Naprostý chaos způsobili přeházením farního archivu, o čemž svědčí následující zápis: „Protokol z 31.8.1827 sestaven a ty památné věci ze starého protokolu od roku 1790 vypsány, které v ním skrze invazi francouzského vojska roku 1805 zkaženy tak, že sotva jsou čitelny, aby skrze tyto rubriky, ve kterých vše pamětihodné lehce bylo nalezeno – učiněn tento registr“.     

 V severním křídle zámku, kde v té době byla sýpka, francouzští vojáci zřídili špitál, kde jich několik zemřelo. Při odchodu ji zapálili, a tak shořela severní část zámku až po střed, který byl vypálený již od požáru v roce 1794, kdy lehla popelem značná část Líšně. Za francouzské okupace v roce 1805 vyhořel také Budín (Šimáčkova) a Zahradní ulice.

 Po francouzském vojsku nám tu podle vyprávění zůstala ještě jedna, méně katastrofická věc. Na jižním okraji obce, jako poslední stavba, stál hostinec, (viz. mapa stabilního katastru z r. 1825.) v jehož sousedství se Francouzi utábořili. Protože hostinec nestačil požadavkům na jejich konzumaci, měl majitel zřídit za ním dřevěnou boudu, ze které vojáky obsluhoval. Bouda zůstala stát i po jejich odchodu a začalo se jí říkat „Chajda“. Tento název se následně přenesl i na hostinec. Má to však háček. Budovu Za branou č. 25, ve které je dnes Chajda, vlastnila ještě v roce 1897 paní Černá, a v tom roce její „velký statek i s chlévy vyhořel“. Na druhé straně máme první zprávu o Chajdě již z roku 1862 kdy měla č. 27, což je dnes Sokolovna, takže zde došlo k přečíslování. Pobyt Napoleona v blízkosti Líšně byl zdrojem i pro lidovou tvořivost, a tak vznikla povídka „Výprava Líšňáků proti Napoleonovi“, kterou zaznamenal E. Elpl ve svých Pohádkách a pověstech. 

 Francouzské vojsko se na místo pod Žurání vrátilo ještě v roce 1809 a strávilo tam téměř čtyři měsíce. Ležení pro 4 500 vojáků bylo vymezeno císařskou silnicí na Olomouc, silnicí Bedřichovice-Podolí, Podolím a svahem pod Kandií. Podolí, respektive Brněnská kapitula, které patřilo, mělo zařídit většinu dodávek pro koně i vojsko. Pro ně to bylo horší než při samotné bitvě. Jestli se tato událost nějak dotkla Líšně, zprávu nemáme. Ale o tom, jak Anton Belcredi musel ve svém paláci na Velkém náměstí č. 103 v Brně (nám. Svobody, palác byl zbořen) 13.-19. července ubytovat francouzského generála Louise Frianta, čtyři důstojníky a doprovod, zprávu máme. I po přesunu do Podolí si generál ve dnech 20.-25. července, z nedostatku potravin v místě, je nechal posílat z Antonova domu. V roce 1810 to Anton spočítal na 4 343,10 zl., které neúspěšně vymáhal na kapitule.

 

Ludvík Belcredi

1825, obr. 23, stabilní katastr 1825

Související články

Mimořádné zastupitelstvo k novému územnímu plánu 24. 4. 2024 O Líšni Reportáže a videa o Líšni
Panna Marie v třešních 12. 4. 2024 Kultura Historie
Jsem rád, že nade mnou Líšňáci ještě nezlomili hůl, říká starosta Břetislav Štefan 13. 12. 2023 Starosta Život v Líšni O Líšni LN-Zprávy z radnice
Přijďte vyjádřit svůj názor na Líšeň 31. 5. 2023 Téma Život v Líšni O Líšni Diskuze s občany
Práce na Strategickém plánu rozvoje městské části Brno-Líšeň pokračují 27. 2. 2023 Život v Líšni O Líšni Líšeňské noviny Diskuze s občany Životní prostředí
Zastavme se v ulicích pojmenovaných po přírodovědcích 29. 3. 2021 Kultura Historie
Líšeňské ulice pojmenované po umělcích 7. 3. 2021 Kultura Historie
Které líšeňské ulice se jmenují po prvorepublikových komunistech? 6. 2. 2021 Historie Život v Líšni
1 2 3 4 5
Poslední úprava: 12. 4. 2024.
Kontakt: Nikola Peňásová, , tel.: 544424815

Zašlete nám dotaz k této stránce nebo informace pro její doplnění:
Položky označené* jsou povinné.
Více o zpracování osobních údajů