Snímek je fotografován z některého z posledních angloamerických letadel, která ten den bombardovala tehdejší německou „Ostmarku“ – Flugmotorwerke Ostmark GmBH v Brně. Vyráběly se tam letecké motory pro německou armádu. Nálet byl veden od východu, proto je sever na snímku po pravé straně. Snímek byl uvolněn z tajných archivů vítězných západních spojeneckých sil po více než padesáti letech od skončení druhé světové války.
Ještě dnes mi tehdejší dým nad Ostmarkou nahání hrůzu. Viděl jsem ho tenkrát od severovýchodu z dnešní ulice Kubelíkova. Stoupal do výšky několika set metrů a byl většinou černý jako na té fotce. Továrnu zasáhl bombardovací svaz, který letěl o 3 minuty dříve než je čas pořízení snímku z druhé vlny letadel.
Na snímku je vidět naše ulice a naše zahrada. Maminka mě ukryla (asi zbytečně) pod dřevěný stůl na zahradě, aby na mne nepadla nějaká střepina a diskutovala přes plot se sousedkou, paní Konečnou. Jejich malá Liba seděla také pod stolem. Pamatuji si na ten den docela dobře. Nikdo další z naší rodiny nebyl doma. Podle textu na snímku vidím, že to bylo v 11.04 hod. Po poledni, na ulici naproti našeho domu, vyčítal udýchaný pan Janáček své manželce, že ona si klidně pokuřuje doma na zahrádce a on že běhá po polích kolem Ostmarky, obrací mrtvoly a hledá ji. Ta se bránila, že je před ohlášeným náletem poslal mistr urychleně domů, takže tu spoušť ani neviděla.
Z bombardovaného prostoru je zřetelně vidět kolejový svršek z Černovic kolem Stránské skály do Líšně. Poznávám také Belcrediho zámek, Velkou Klajdovku, Růženin lom na Hádech, tehdejší líšeňský hřbitov, fotbalové hřiště ČAFC Brno – Židenice a unikátní nedalekou kolonii Hamburk. Dnes již neexistuje. Bílé chomáčky v levé polovině snímku jsou čerstvé výbuchy spadlých bomb z druhé bombardovací vlny, které asi byly určeny vojenskému letišti Brno – je vyznačeno světlým kruhem.
Tehdejšího náletu se zúčastnilo v každé vlně několik desítek letadel B-17 zvaných Flying Fortres. Celkem bylo shozeno 924 pum á 250 kg. Pár dní po náletu mě na okraj Líšně zavedla moje starší sestra Ema. Bylo vidět zničenou továrnu, na polích velké krátery po bombách a přinejmenším vytlučená okna v blízkých rodinných domech. Hrůza. Za rok nato jsem začal chodit do první třídy.
Děkuji všem, kteří se zasloužili o doručení tohoto leteckého snímku na moji e-mail adresu.
Karel Pažourek *1939