Člověk by měl mít při vstupu na naši pobočku pocit, jako když vejde do obýváku, přeje si Vendula Turková, která od loňského roku vede líšeňskou pobočku Knihovny Jiřího Mahena v Brně. A právě takové příjemné prostředí se v knihovně snaží vybudovat a oživit ho pravidelnými akcemi pro veřejnost, jako jsou výstavy, autorská čtení, nebo workshopy. Knihovnu letos čeká také velká rekonstrukce, kvůli které bude muset být zavřená.
Do líšeňské pobočky, která patří k těm největším v Brně, jste nastoupila naopak z jedné z těch nejmenších – v Maloměřicích. Byl to ze začátku šok?
Ze začátku trochu ano. Pobočka v Maloměřicích je malá, komunitní, s otevřenou knihovní zahradou. Pořádali jsme komunitní akce, všichni se tu znali. Tady je to o dost větší, a anonymnější – alespoň tak to na mě zpočátku působilo. Postupně jsem se ale se čtenáři začala poznávat i tady a nakonec je to všude podobné – jak se chováte k lidem, tak se oni chovají k vám. A já se snažím, aby se tu cítili příjemně. Jako první věc po nástupu jsem tu sundávala cedule „nerušit“. V tomhle možná nejsem typická knihovnice, ale nepočítám s tím, že když přijdou děti na besedu, budou šeptat. Také jsme zrušili zavírání záchodů na klíč a přidali druhý dětský koutek. Mám pocit, že se to vyplatilo. Lidé tu rádi tráví čas, chodí se ptát na doporučení, co číst. Taky se nemusí bát, že na ně bude někdo nepříjemný, když vrací knížky pozdě, ale to snad platí na všech pobočkách. Věřím, že mýtu zlé knihovnice už odzvonilo.
Platí to, i když vrací knihy ve špatném stavu?
Občas sem přijdou lidé, kteří se už ode dveří omlouvají, když se jim s některou knížkou něco stalo, a hned nabízí nákup nové knihy. Jindy se stane, že jsou listy třeba cítit kouřem, to pak čtenáře spíš upozorňujeme, jak se s půjčenými knihami zacházet nemá. Jednou jsem ve vrácené knize našla i suchou slupku od pomeranče – ta ale voněla docela příjemně. Máme ale v inventáři i mnoho starších kusů, u kterých jde těžko určit, jako moc byly už poškozené před vypůjčením. Navíc je nyní část knih vystavená v regálech u okna, takže mají od slunce rozlepené vazby. To je ale jedna z věcí, kterou chceme změnit při plánované rekonstrukci.
Co všechno má rekonstrukce knihovny přinést a jak se dotkne čtenářů?
Měla by začít v první polovině roku a odhadem potrvá několik měsíců. Po tu dobu mohou čtenáři využívat nejbližší pobočky v Židenicích a Vinohradech. Nečekají nás ale žádné stavební úpravy, takže nepočítáme s nečekanými průtahy. Stěžejní je pro nás výměna regálů za nové, rozdělení oddělení, kde nám vznikne nové zázemí na přednášky. Lidé se také mohou těšit na nový dětský koutek, tablety s přístupy do knižní databáze, interaktivní stůl nebo panely, které poslouží jako obrazovky. Velkou novinkou potom bude samoobslužný systém.
Lidé tedy vůbec nebudou muset chodit k výdejnímu pultu?
Pokud nebudou chtít, tak ne. Přes skenování kódů a obrazovku si knihy půjčí a zase vrátí samostatně, případně kartou doplatí pokuty. K zavedení tohoto systému jsem se inspirovala v knihovně v Drážďanech. Nejprve jsem váhala, jestli nejsou takové technické novinky na Líšeň přece jen moc, ale tamní čtenáři od dětí po seniory si s ním poradili bez problémů, což mě přesvědčilo. Koneckonců tu máme i 3D tiskárnu, která se také skoro nezastaví a lidé si sem chodí tisknout kde co - od součástek až například po 3D betlém. Self-check funguje podobně jako samoobslužné pokladny v supermarketech. Naše knihovnice samozřejmě budou stále k dispozici pro případnou pomoc s obsluhou, ale zároveň si uvolní ruce a mohou více chodit mezi regály a pomáhat čtenářům.
Jak se knihovna změní dispozičně?
Chtěli jsme, aby vstupní část knihovny simulovala vstup do obýváku a lidé se tu cítili opravdu příjemně. Mimo samoobslužného self-checku tu budou křesla, na kterých si budou lidé moci číst. Ve špici budovy bude nová místnost s Young-adult literaturou, která poslouží i jako zázemí pro mladší čtenáře. Ti si k nám mimochodem chodí číst už nyní po škole nebo o volných hodinách. Z toho mám radost. Obecně se snažíme knihovnu lidem otevírat co nejvíce. Na letošek proto připravujeme i řadu akcí – teď je tu například výstava ilustrátora Miroslava Šaška a jen z kraje roku plánujeme autorské posezení se Stanislavem Češkou nebo akci Rande na slepo. Při ní si lidé vypůjčí knihu jen podle žánru, aniž by znali název nebo autora. Rozšíří si tak povědomí i o kouscích, ke kterým by se jinak třeba nedostali. Plánujeme také herní odpoledne s vydavatelstvím společenských her Mindok, kteří vydávají hry jako Krycí jména nebo Carcassonne. Pro milovníky napětí chystáme sérii rozborů detektivek, pro děti zase projekt S knížkou do života.
Je v Líšni dětských čtenářů stále dost?
Rozhodně ano. Přidávali jsme i druhý dětský koutek. Právě s dětskými čtenáři máme super zkušenosti – jsou velmi samostatní, sami se chodí ptát na všechno možné, jsou velmi slušní a na knížky opatrní. Často mají dobrý základ ze školy – vidím to na besedách s prvňáčky, že je paní učitelky ke vztahu ke knížkám vedou. V ZŠ Horníkova si nás například i zvali do školy na předčítání a mělo velký ohlas. Líšeň opravdu nemus