O tomto víkendu jsme byli pozváni na 10. ročník mezinárodního fotbalového turnaje ANTON Cup 2012 ve Stuttgartu-Feuerbach. Pořadatelé nám vyšli vstříc tím, že nás jako mužstvo z partnerského městu zařadili až do hlavní soutěže, bez nutnosti hrát kvalifikaci. Což bylo velmi příjemné, protože jsme nemuseli jet již v úterý na kvalifikaci, ale až v pátek.
Po příjezdu a ubytování v Jugendkempu jsme se setkali s našimi hostiteli a dozvěděli se, co nás čeká.
Jelikož my jsme měli již účast v závěrečné fázi turnaje jistou a v sobotu se hrála utkání kvalifikace do skupin pro nedělní závěrečné boje, bylo nám umožněno sehrát přátelské zápasy s účastníky této kvalifikace, které se nikam nezapočítávaly.
Kluci sehráli kupodivu velmi dobré zápasy, soupeře hodně potrápili, ale již od počátku bylo znát, že jsme sem přijeli hlavně získat zkušenosti.To se začalo naplno projevovat v neděli v hlavní části turnaje, kde jsme byli nalosováni do skupiny s mužstvy FC Winterthur, SSV Ulm, SSV Reutlingen, SV Vaihingen, TSV Grünbühl a SC Fürstenfeldbruck 2.
Před uvodním zápasem nás čekalo milé překvapení, když nás navštívila starostka Feuerbachu paní Andrea Klöber, a předala našemu kapitánovi Ondrovi Porčovi míč, se kterým se hraje mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině a popřála nám mnoho štěstí. Jako by věděla, že ho budeme potřebovat, protože hned na úvod jsme dostali 3 favority skupiny a prohráli postupně 0:3, 0:3 a s pozdějším finalistou celého turnaje SV Vaihingen 0:5. Tuto prohru jsem však hodnotil jako úspěch, protože na to, co soupeřovi hráči předváděli, bylo radost pohledět a oproti jiným mužstvům jsme dostali jen 5 gólů.
Na poslední dvě utkání jsme nastoupili proti daleko přijatelnějším soupeřům a na hře našich kluků to bylo hned znát. Spadla z nich nervozita, přestali se jich bát a začali hrát to, co umí.
V předposledním zápase jsme hráli proti TSV Grünbühl a prohra 0:1 je hodně nespravedlivá. Celý zápas jsme soupeře přehrávali a z ojedinělého protiútoku, kdy hráč chtěl spíše centrovat než přihrávat, jsme dostali rozhodující gól.
Vše jsme si však vynahradili v posledním utkání se SC Fürstenfeldbruck 2, které jsme vyhráli sice jen 1:0, ale předvedená hra si zasloužila i větší skóre. Však nám i nezaujetí diváci tleskali a soupeř byl tak deprimovaný, že nám po zápase ani nepodal ruku.
Celkově jsme skončili ve skupině na 7. místě, se shodným počtem 3 bodů jako 5. SC Fürstenfeldbruck 2 a 6. TSV Grünbühl, ale horším skóre. Finální část se tak obešla bez nás, ale objektivně musím přiznat, že jsme na víc prostě neměli. Soupeři byli nejen o rok starší, ale hlavně kvalitativně úplně někde jinde.
Jsem nesmírně rád, že se mohli naši hráči tohoto turnaje zúčastnit a načerpat zkušenosti proti výborným soupeřům, navázat kontakty s hráči z jiných mužstev a užít si atmosféru velkého turnaje. Vždyť jen nedělní slavnostní nástup před finálovými zápasy byl obrovským zážitkem. Na stadion nastupovalo za zvuku živé hudby 42 mužstev, hlasatel je jednotlivě představoval a člověk si připadal jako na olympiádě.
Velký kompliment a poděkování organizátorům Robbymu Junakovi, Timovi, Marcusovi a ostatním lidem za maximální péči a starostlivost, které si nesmírně vážím.
Závěrem bych chtěl poděkovat jak hráčům za předvedené výkony, kolegům z realizačnímu týmu za pomoc, ale i v neposlední řadě kompetentním lidem z Magistrátu města Brna a městké části Brno-Líšeň, bez jejichž finanční pomoci bychom nikam nejeli.
Robert Rojík
Trenér starší přípravky B a C SK Líšeň