V letošním roce si úspěšný fotbalový klub z Líšně připomíná 90 let od svého založení. U příležitosti tohoto výročí přineseme seriál o historii klubu. Věříme, že zaujme líšeňské rodačky a rodáky i fanynky a fanoušky našeho týmu. V prvním díle popíšeme začátky fotbalu v Líšni, rozvoj klubu mezi válkami a těžké válečné časy.
První zmínka o kopané v Líšni se datuje již z doby před 1. světovou válkou, tedy do let 1911 – 1914, kdy bylo v Líšni několik mladých studentů a dělníků, kteří se snažili tento sport prosadit. Hrávalo se zpravidla o prázdninách a aktivity těchto nadšenců ukončila 1. světová válka. Po jejím skončení se začaly v různých částech Líšně tvořit „uliční jedenáctky“, které mezi sebou sváděly urputné boje a vlastně se staly základem později založeného sportovního klubu. Tím památným datem bylo úterý 20. května 1924, kdy se v hostinci Viléma Slezáka uskutečnila zakládající schůze líšeňského klubu. V čele výboru stanul poštovní úředník Josef Hanzl, místopředsedou byl zvolen Josef Brzobohatý, jednatelem Bedřich Opletal, zapisovatelem Jan Studýnka, pokladníkem Emil Lingr a hospodářem Vladimír Svárovský. Na založení klubu, jeho zázemí a finance měli velký podíl politici, proto vedení pojmenovalo klub ČsS Líšeň - tedy Československý Socialista Líšeň. Díky politickému vyjednávání získal tým kopané své první hřiště – socialisté dohodli pronájem louky mezi sokolovnou a orlovnou v místech dnešní Holzovy ulice od velkostatkáře Belcrediho. Hřiště bylo se vší parádou otevřeno pět měsíců po založení klubu 12. října 1924 utkáním se sousedními Šlapanicemi. Zápasu předcházel průvod sportovců, v němž pochodovaly obě jedenáctky. Líšeňští v červených tílkách s bílým lemováním, modrých trenýrkách a černými štulpnami s bílým pruhem. Nechyběla ani kapela. V hlavním utkání vyhrála Líšeň 7:2 čtyřmi brankami Hromka, dvěma Inocence Závodníka a jednou Františka. Závodníka. V předzápase druhých mužstev vyhrála opět Líšeň 2:0. Střelci Anderle a Sádlík. První mužstvo nastoupilo ve složení Milotínský – Kutnohorský, Ševčík – Hudec, Hnilica, Tmé – Brzobohatý, Fr. Závodník, I. Závodník, Hromek, Sehnal.
Klub se v následujících letech rozrůstal, měl tři mužstva i vlastní dorost. Dokonce i v době, kdy nastupovala hospodářská krize. V čele klubu stál tehdy po zesnulém Františku Šilarovi Stanislav Kozel, jenž svým vlivem a postavením pomohl fotbalistům z finančních problémů a přivedl do Líšně jako hrajícího trenéra populárního internacionála Antonína Laštovičku. V roce 1928 postoupilo mužstvo do I. B třídy, o osm let později do I. A třídy. To už byl klub spojený s Rudou hvězdou a DSK Sparta Líšeň a opustil místo pod křídly politické strany - hrál pod novým jménem SK Líšeň. Leč rozvoj netrval dlouho. V roce 1936 se musel stěhovat na jiné hřiště za rozestavěnou měšťankou. Po dalších dvou letech ztratil i další hřiště kvůli výstavbě Dětského domova.
Chod klubu poznamenala II. světová válka. Do ilegality odešli Josef Otisk, Jindřich Breicetl, Josef Kocourek. Aby se vyhnuli pracovní povinnosti v nacistické říši, odešli do Třebíče hráči Jaroslav Tmé a Miroslav Jaroš. V této nepříjemné době se členové více semkli na svém hřišti, kam chodily na fotbal i dvoutisícové návštěvy. Největší pak v roce 1942 na Český pohár s Baťou Zlín. Utkání, které skončilo po 115 minutách výhrou ligového soupeře 4:3, vidělo 5000 diváků. Klub na sklonku války sestoupil do I. B třídy. Koncem roku 1944 byly všechny soutěže zastaveny. Do osvobození v květnu1945 odehrál tým pouze jediný zápas s Maloměřicemi 2:5. Líšeň byla osvobozena 25. dubna 1945. V posledních válečných dnech zahynuli tragicky hráči Rudolf Anderle a Ludvík Švábenský, členové klubu Karel Melichárek a Metoděj Olšanský. Také hřiště bylo po náletech zničeno a musely se odstranit válečné škody.
Z archivu SK Líšeň
Líšeňská jedenáctka z roku vzniku organizovaného fotbalu. Mužstvo z roku 1924 tvořili zleva Milotínský, Kutnohorský, Jan Tmé, Sehnal, Alois Brzobohatý, Inocenc Závodník, Ryšavý, František Závodník, Ševčík, Hromek a Hnilica.