"...pro mne je a navždy zůstane Ludvík Blum ztotožněn s Jeruzalémem. Dlouho před tím, než jsem znal jeho panoramatické pohledy na naše město a domnívám se, že je to nejpůsobivější pohled jaký kdy kdo namaloval. Není divu že čestné uznání Jakír Jerušalájim, Významný občan Jerusaléma, byl malíři Blumovi udělen jako jednomu z prvních. Stovky domů a muzeí u nás i ve světě se pyšní jeho díly..."
populární jeruzalémský starosta Teddy Kolek v roce 1973 o malíři
[Zkrácená biografie Ludwiga Bluma (sestavila Dvora Hermon-Blum)]
Určitě jedním z nejdůležitějších dat v líšeňské kronice roku 2000 se stane právě 17. říjen. Líšeň splatila, aspoň symbolicky, pomyslný dluh svému slavnému rodáku, malíři Ludwigu Blumovi. Ten, ač již známý svým uměním od r. 1933 v celém světě z výstav uskutečněných v Amsterodamu, Berlíně, Londýně, Paříži, New Yorku, Philadelfii, Jeruzalémě a po své smrti v r.1995 v Brně i Praze, byl konečně objeven i v Líšni. Zásluhu na tom má především Společnost pro vědu a umění včele s paní PhDr. Jitkou Sedlářovou , předsedkyní moravské sekce této společnosti se sídlem ve Washingtonu paní MUDr. Marií Bobkovou, režisér populárně- vědeckého filmu o malíři Blumovi pan Aleš Lowák a v neposlední řadě i sám starosta Líšně- pan Ing. Jiří Vondál, který aktivně vytvářel podmínky pro tento závěrečný slavnostní akt.
Malíř Ludwig Blum se narodil v Líšni 24.7.1891 v domě na Pohankově ul.č.2 jako jeden z deseti Blumových dětí. Obecnou školu vychodil v Líšni. Následovala maturita na německém gymnáziu v Brně . Jeho umělecký talent a malířské nutkání se mu stalo životním osudem. I přes otcovy představy o tom, že se z něho stane řádný obchodník po vzoru svých úspěšných líšeňských krajanů, začal ve dvaceti letech studovat malířství ve Vídni. Současně studoval i pražskou Královskou akademii, kterou absolvoval až po I. svět.válce v r.1920. Potom už jeho cesta vedla přes všechny světové galerie od Itálie přes Holandsko, Francii , Anglii a Španělsko, kde se podrobně seznamoval s uměním " starých mistrů". Jeho životní potřebou bylo vyjadřovat své vnitřní pocity malováním. Začínal již jako chlapec drobnými tužkovými skicami svého okolí. V létech 1913 - 1918 byla jeho tvorba ovlivněna přímým kontaktem s válečnými útrapami . V r. 1923 odešel do Palestiny a později se natrvalo usadil v Jeruzalémě, který se mu stal životním osudem. Předloha tohoto města a okolní drsné a přitom malebné krajiny, dějově svázané s biblickými příběhy sahajícími až k začátkům lidského bytí, se pro něho staly životní potřebou a stálým motivem. Kompozicí mystické krajiny zřejmě vyvažoval duševní rovnováhu s poznáním tvrdosti prožitého života . Mnoha pohledy na dávný Jeruzalém se vypracoval na světově uznávaného malíře své doby. Jeho obrazy jsou okrasou mnoha předních světových sbírek . Není náhodou, že se jeden z jeho obrazů nachází i v kanceláři izraelského prezidenta a jiný z jeho nejhezčích obrazů o rozměrech cca 8 x 2m i v Biskupském paláci v Brně.
Tento průřez umělcovou tvorbou , která se mu stala i celoživotním naplněním, mohli poznat i přímí účastníci slavnostního aktu odhalení pamětní desky na jeho rodném domě. Slavnostní rámec byl částečně poznamenán stávající krizovou mezinárodní situací v oblasti Jeruzaléma . V důsledku toho napětí se z účasti omluvili i někteří další vážení hosté, jako např. zástupci izraelského velvyslanectví . Oslava začala i končila na zámku Belcredi za osobní účasti dcery malíře - paní Dvory- Hermon-Blum . Bystrá paní pochopitelně již v létech , která na ní včetně tvrdého života nezanechala stopy . Plynule hovořila anglicky, hebrejsky a německy. S výbornou vypravěčskou schopností líčila zážitky ze svého života spojené se vzpomínkami na svého otce. Slavnostně odhalila pamětní desku malíře na jeho rodném domě za účasti líšeňských zástupců kultury , zastupitelů a vážených líšeňských občanů.
Slavnostní atmosféru navodil ve svém úvodním projevu starosta Líšně pan Ing. Jiří Vondál. Mezi přítomnými nechyběl ani primátor města Brna pan RNDr. Petr Duchoň, který ve svém příspěvku vyzdvihnul mimo nesporných umělcových kvalit i jeho nadčasové životní zásluhy o přirozené a bezproblémové propojení přátelství lidí různých vyznání a národností. Dále se přihlásil k umělcovi jako občanu "velkého Brna", na kterého je město hrdé jako na svoji slavnou osobnost.
Milan Rozprým